Písmák Tíseň jara [Písně jateční]
Bledule, kosatce, růže
stěží je spočítat můžeš
a slunce svítí na to kvítí
málokdo se nedovtípí
Strenž dyzájr
Prodávala květiny na hlavní třídě
je tak krásná
- věřím, že ještě žije
A pokud ne, je zřejmé, čí je to vina.
Výkřik poslední
Ach, nebesa. Jakým to spárem hrůzy srdce mi svíráte. Ne, nežiji, nedýchám, mě si k sobě vezměte. Bože, zbav mne rozumu, než sám zahyne,oči mi vypíchej, než slzy je vyplaví,nebo dej, ať čas neplyne,ráno ať nepřijde,skály se roztaví.
Co mi blesklo před očima
V krbu neslušně mlaskal oheň a komín mu jemně přizvukoval tichým hučením. Celá místnost jakoby byla utopená v tížívě mastném tichu, které se lepilo na všechny přítomné a znemožňovalo jim uvolněně dýchat. "Lidé prý na poli našli zraněného anděla," prohodil Horník. Dolník překvapeně vzhlédl a trhnul při tom hlavou, až mu luplo za krkem.
Nový rok?
Leden.
Kdo promlčí
sto roků samoty
ve tkáni vetkané