Písmák Díry od kamenů
Tak chladní a studení,
jak prosincové ráno,
tak stejní a ledoví,
zmizelo, to co bylo zváno
Naposledy snil...
Tolikrát snil jsi
Snil o slunci, co Ti čechrá vlasy
O větru, jež tančí s listím z chodníků
snil o zázraku spásy
Černí andělé
Tisíckrát spoutaná ve změti tvých slov
tisíckrát bitva prohraná – jdu s růží na hřbitov
Všem padlým andělům, jež černá křídla měli
všem pírkům z holubic, jež mi odletěly
Tak jako kdysi...
Jen na chvíli.
Sednout si na starou houpačku
a zpívat.
o tom, jak jako malí plácali jsme bábovičky.
Sebevrah
To, co do tebe se vkrádá potají,
dnes vztek, zloba, nenávist a zášť
Myšlenky černé, jenž v mysli se zmítají
Rudá krev padá na polštář
Kamarádce
Chtěla bych Ti říci jen pár vět
Víš, byla jsem moc šťastná tu dobu, co Tě znám
Láska je jak zahrada a Ty v ní nejkrásnější květ
Já tak ráda tu zahradu mám
Zmatení
Nenávist, zmatení
pod křídly zranění
Snaží se…
znovu najít směr