Písmák Bez názvu II.
Zkapalněla jsem
vsákla zemí do jezer
kde mou tíhu nadlehčuje
chladná oblost rybích těl
cink
Tvůj pohled o můj křehce cinkl
a nesměle připil na pozdrav
Už nikdy se spolu nesetkáme
hledači v mapách ptačích drah
Hledám tě
Hledám Tě
mezi zrcadlením a odrazem.
Přecházím přes čepel
s hledáčkem rozostřeným
Smutek
. a smutek přichází
o polednách,
kdy na plotně v hrncích
jídlo vře.
Srpen
Zlatý srpen za zenitem
srpem stíná zelenou
Bosý soumrak
na píšťalu
Věž
Tak sbírám kosti co tu zbyly
Čistím je v písku
a bělím na slunci
jako své prádlo
Bratříčku vlku
Bratříčku vlku
nedívej se když krvácím
Když slepá
dutě doutnám v oharcích
Má nahota je zbraň
Má nahota je zbraň
a ty chraň se slovy
která vítr rozčesává
v mrtvých ramenech řek
Bez názvu
Spíš, řekla a obrátila mu víčka nahoru
V bělavém moři plavaly dvě černé ryby
a těkaly sem a tam
S nožem v zubech doplavala až k nim
A zase bez názvu
Má nahota je zbraň
a ty chraň se slovy
která vítr rozčesává
v mrtvých ramenech řek