Písmák Naivita
Říznout se do prsu adoufat v mléko a strdí.
Být zklamaná ze škrábanců po běhu trním.
Trpělivě čekat, že mě pochopíš.
Modlitba
V dlani bez čáry života ukrytá
anima impudens.
Kainův kajícný pohled do klína, jak se
sodomská odměna plíží stěnami.
Akrostich 2
Monzunové deště topí beznaděj. Stokrát spálený
Ikarosse bez hořkosti vrací vzhůru
CHtivý dalších ran.
Arytmienesmělých cévduní včerejším prázdnem, které
Epitaf
Žíly dokořán.
Benzín se valí ven
v tlustých šňůrách, stéká
po těle, vpíjí se
Ne věrná
Vratká touha prázdných rukou.
V pralese smyslů ztratit červeň a smířeně
oslavit pařezy.
Dusit se odérem vlastních slibů, zoufale hltat
Podzimní... (?)
Hořící listí zkrápí déšť.
V rytmu falešných kroků tančí dým
na mrtvole svého popela.
V borovém háji už ani paměť
- - -
Vyprahlé oči cize věrných. Stát se hrdinou boje
za pýchu a pád, alfou-omegou ztracených
v sobě.
Upřímné objetí, (pod žebrem tlačí nůž), úsměvy
Vyhnání
Poloprázdné poháry naplněných těl.
Symfonie prstů na zpocených šňůrách perel nekončí
dvojím vzepjetímdechů. Tak
pára stoupá z vlhkých stěn, kde
Snad už poslední soud
Týden posledního soudu. Mefisto
je ten, kdo bude vážit. Spokojený s účastí
našeptávádoznání všem předem odsouzeným.
Indiánská žena strhává i svou vlastní kůži.
Hic sunt ...
Plantáže skoro-uskutečněných snů.
V opojení duší tu leží
všichni za vlast padlí civilisté
a triumfálně hledí směrem ´Ráj´.
Akrostich 1
Polibky spalují oživlý klín. Konečně
Elegie dne zhasíná. Tisknu své
Trny k tvému srdci. Nic než
Eukalyptovým potem třít planoucí slabiny.