Písmák Malá hrst haiku
Objevitel snu
Ráno budí tuláky
Neuvěří mu
Pod lipami klid
Sonet o poskvrněném početí
Bez svíček báby padají k spánku
Rodičky plaché znají své kdysi
Obzor se úží. Díky tomu vánku.
Loudá se chýší, hladí něžné rysy
Ze všeho nejvíc
Ze všech věcí na světě
se mi nejvíc líbí
moje pravá ruka
A Tvoje růžové brýle
Vítejte u nás
Růžový doom
Velký je boom
Až budou všechny domy růžové
Serveme se o ně do krve
Utrhni
Utrhni mi kytku
A já si na oplátku
Utrhnu Tvojí nohu
Tak neřvi
Až přejdou věky
Až přejdou léta
Co s námi bude.
A s písněmi pod hvězdami
A s rozpálenými ňadry
Pro Tebe
V květnu když první bouřky táhnou světem
A první jepice umírají
v pivní pěně
Je mi Tvé lásky nejvíc zapotřebí
Město
Pestré
Město se otevírá
Jako květ krutosti
Vysávající můru
Co říct
Posléze hroby
Umlčené
rybími prsty Nešťastníče
Země - vzduch
Divný období
Divný období
Říkáš si
Divný období
Když z černých děr duše
Návrat
Dvě rozpažené ruce by chtěly znamenat návrat
Ale nářek v hloubi Už ví své
Stříbrné bezčasí předjarního nebe zaraženě mlčí
A dny se nedají chytit jako tehdy
Smrti
O smrtích které ukrádají
nebudeme teď mluvit
Poslouchej jak chutná ticho
na jazyku cigarety
Dnes večer...
Porcelánové dno šálku pláče
pro rozlitou kávu za okny
Na zastávce
koroptve oběšené na trolejích