Písmák Romeo
Stále jen doufám, že spíš
A všechno je jen klam
tvá hra, vždyť víš
Svůj svět si našel
Sen beze spánku
Staré unavené Slunce stojí nad obzorem
Je letní večer a já sním
Vznáším se nekonečným prostorem
Vtom čase večerním
No tak už spadni
Byl začátek srpna. Jeden zpříjemných letních večerů. Seděla jsem na stráni za chalupou, kousek od lesa. Pořád se mi to všechno přehrávalo znovu a znovu.
Tak takhle žiju
Stála jsem tam, na těch proklatých schodech. Chtěla jsem zapomenout a zničit vše, co mě kněmu kdy táhlo. Ale nešlo to. Přestože jsem se o to snažila víc, než o cokoliv jiného.
Nenávist za srdce
“Proč zrovna Niky. Vždyť měl celý život před sebou,” křičela Ella na svoji sestru. “ A navíc. Vy jste jim dali jeho srdce.
Měla být poslední
Měla být poslední
Bylo 12. září. Jedno znádherných zářijových odpolední. Slunce ještě zářilo, ale stíny už nebyly tak ostré.
32
Jsi pro mě oceán
Jsi pro mě noc
A já se pořád ptám
Proboha proč.
Nic pro něj
Zpěv, křik, pláč
Proč to všechno a zač
Chtěla jsem být jeho ikonou
A teď nejsem nic
Jo toho tolik
Je toho tolik
Co si máme říct
A přesto je tu všude
Ticho
JSI
Ty jsi můj život, má smrt
Jsi světlo, které pohasíná
Jsi touha, přání, modla, ke které se skláním
Jsi moje všechno
Špatná hra
Hráls tu hru dál
Pořád jsi stál a nevnímal
Mne ta hra bolela
Řeka se vylila - i Bůh mě litoval