Písmák Ze snů Cassioppei
Malá, tak jak odcházíš,
bereš světlo z mého života.
Jen stříbrný lesk
z tvé spony do vlasů
Bílá růže
Ve chvíli, okamžik pouhý
jen se blýsklo ostří
a už teplá krev
proudí a neustává.
Sen
Včera ještě voněly
květy tvou pletí
zem hřál lesk
ve tvých očích.
Nic něž vše
Krůpěje krve
pomalu stékají
jak zrnka písku
v puklých hodinách
Měsíční noc
Na nebi beze slov
Cassioppeio, Má paní
zas odepřela jsi mi
svá ústa zapomnění.
Smaragdová vůně
Slyšíš .
to v rytmu bije srdce
údery zvonů.
Jak moc mi scházelo
Lítost
Něžný dotek sametu
a pár rychlých tahů
břitvou po srdci.
Ne příliš hluboko
Čas
Mocný vládce,
nenávidím Tě
přišel jsem prosit
a klečet před tvůj oltář.
Cyrilin hněv
Jak Cyrilin meč
zkropený krví
hříšný je život můj.
Proč má Paní proč