15.4.2014

Je něco ve mně
co můj život neskutečně drtí
a já. vystrašená k smrti
nestíhám přebíhat mezi lány nepohod

22.4. 2013

Do listů listy pochovám
po kouscích
každému jako dárek dám
do vínku

7.1. 2013

Zaklíněná do nicoty
vlastního těla a myšlenek
Mezi dva paralelní světy
co tvoří celek navenek

4.6. 2014

Vítr hrál samotě
Nahota bohatství
o své prostotě.

4.6. 2014

Poslední zbytek mládí
v šepotu skal
jakoby umíral.

30.10.2013

Odešla múza
ztratil se dech
Zemřela víra
zůstaly jizvy na zádech

26.9. 2013

V prostoru mezi světy
létá motýl
. vyhlídkové lety.

26.9. 2013

Nechtěně ladím struny léta
stín vrásky
jara podzimu.

LATté

Vkávě se vzdělat té(měř)
očím dokořán
mléko vlít
Hrou nespoután

Vypsání (vyznání?)

Vrozporu svlastním světem
světlem se za tmy protloukám
Životem za snění
Vsouznění

Rozchod

Když pocity táhnou
myšlenky slovům vstříc
pár kroků vbok
do jiných světů jiných rán

TICHO PŘED ZIMOU (20.10.2009)

Kdyby už kouty lesů zasněžily
a ticho vpadlo před práh domu
- knám
Láska spadlá mezi rozorané brázdy

Svobodná mysl...

Poslední divoký kůň
pomalu kráčí
ne loukou
ne stepí

Mé ostrovy (lost in my soul)

Dětství (nedospělost) DospělostStáří
RadostRadost Radost
Plynulost NedospělostZkušenost
HravostÚzkostOchablost

Z podvečerního rozjímání...

Mračí se
semknutě hoří
zápalné lahve
moří

V záhybech pocitů

Vpoledne vítr oznámí mi
. když tváře sežehne mráz
že vlasy rozcuchal by rád
že v síťce na motýly

Volnomyšlenkářství

Zítra až se probudím
možná už
nebudu
potřebovat

Stárnutí

Vetkané do obzorů
neposvěcených lákadel
v úsměvech starých žen
pronásledované

Z babího léta splétaná

Na periferii
samotářského okruhu
stojím a rozjímám
. a netuším

Prostá realita...

Řádkování vlněného svetru
je mi vrealitě blíž
než dotyk něčí ruky
po těle omšelém

Dětským pohledem

Ráno zasněženou alejí
podél myšlenek mých ustaraných dnů
listům se stromy mrazem třpytí
když dětí není ani vidu

Z nespavosti

Jak ponocný
…. slouží slepým rohům
otvírá oči neznabohům
Za půlnocí jen ztiší hlas

Skládanka_prvního_pocitu.dk

Nádechy loví na hladině
krajinu krajkovanou
Shání se po pocitech
Vcitech sloupořadí skal…

Skládanka_druhého_pocitu.dk

Vyretušovat pihy zpovrchu stěn
Vyhladit rysku vmeziočí
Dopisní schránky hojit pomáhají
drobounké vrásky na duši

Skládanka_třetího_pocitu.dk

Vsousedství zbylo nesklizeno
na poli úsměvů
uklouzlo do nehod nehodným
přesto

Pod skořápkou

Po rozlousknutí musí ořech přežít
jen skořápkou rozdrcenou
srdce celé rozedřené
mnohotvárností pocitů

Stopy čehosi...

Kroztržitým bránám
proudí stopy sněžných mužů
Copak sama zmůžu
kpolím se na krok přiblížit.

Hříbě

Pod lipami se hříbě narodilo
Dostalo jméno Afrodita
- naše Bohyně krásného vnímání
Houpací koník o tom neví

Zdivočelá země

Jsem zdivočelá země
Do rybníka házím ruce
- provázky doteků se šíří po hladině
…do bodu zapomnění

Náladová

Spadla na mě melancholie
a roztroubila světu
jak se věci doopravdy mají
jak károvaná deka

13.5.2007

Mám roztroušenou mysl
a nepoznávám
bouře které plní svět
„ Neuč se lidem závidět

Odkaz

Odkaz
Za stromem
strom si pohrával
Tušil co lidi netuší

SNAD_CHVILKOVA.cz

Smutek mě provází cestou
bez cíle do neznáma
Nedává spát
Těkavé myšlenky raději polykám

Balancování

Zítra:
Propadnu se do zapomnění
Přestanu chtít
bojovat o rozuzlení

Po rozednění

Probouzím se do jablečného opojení
co svítí krvína příkopech
strouhám si prsty do závějí.
Zhasínám oči mezi řádky

Z osobních důvodů

Leží nedotknutá
jedna z mála svého druhu
na bocích ohmataná
stránky očíslované

Dejte mi pastelku, obarvím svět

Vnitřně
mám chuť se protančit
ve víru větru
znepohody chápání

Ze své podstaty narození

Ze své podstaty narození
musím nepřestat dýchat
udržovat srdce bez přestání bít
… a dobře mi tak.

Někdy si připadám

Někdy si připadám
že vpředpeklí
frontu
stojím

Oproštění

Oproštění
Když zkroutilo se do nepohody
aby se studu vysmálo
zprohýbalo sobě rohy

Protiklad Pohledu

Prostojem mezi hodinami
protkaná únavou
se po chodbách nerušeně brouzdám
. pohledem

Mezi mlčením

Mé tělo
Vpouhém tápání
mimotělního vnímání
Pohledem na vlastní schránku

Střídavě zataženo

Na hoře nad duší
Doznívá
-možná ti sluší
mírný nepokoj

Jako cukr

Uvnitř
Rozpouštím se
po kostkách
ve velkém hrnku

Pohladí po duši

Pohladí po duši
Vpodhradí
rozbitý hrneček
na střepy

Z kopce proti logice

Vyslechnu poslední křik
- záchvěvy ve své mysli
po hádkách pohádkám
nevěřím

Beze slov říct

Naoko napodobuji
mlčení ryb
Chci se obnovit
zobrázků nepohody

Mozaika pohledu

Pohledem na sebe.
Pod duší černě nadepsáno -
- dnes mám napolo zhasnuto
zavřeno pro sebe pro hosty otevřeno

Zimní

Do očí bílým inkoustem
neslyšně nápadně
nahé si plochy maluje
náš potměšilý host

Skloň své oči...

Hluboce
mírné oči
zakoply o dlažební kostku
nestihly odbočit za roh pokoje

(Vánočně) plná protikladů

Rozevlátý plamínek
dechem skomírající
s myšlením malého dítěte
. jsem

Pokulhávám

Čajem si rozum ředím
krvi se vzduchu nedostává
když do křídel opřít se chci
. to v síle lidem nestačím

Pocitová II.

Poraněním
odkrytá
v zobáku kormorána
sama se (v) sobě schovávám

Pocitová

Uskladněná do rohů pokoje
kroutím své prsty
kolem nožek židlí
na které dýchá celý svět

Přiznání

Spoutaný větrem
do oblin
zárodku slunečního svitu
vybroušený

Záblesky

Smýkaná dobou
do bezlistého tvaru
týráním vlastního těla
soukám se do horkých

Smysl

Ze zatuchlých myšlenek
píšu dopis sobě Adresuji
testament
Rukopisně obkresluji

Odrazem obrazu

Díváním zkamením
barevným pohledem
nechtěných soucitů
plíživým slyšením

Unavená mezi slovy

V příšeří
příkoří
zdá se jí
o lístku kopretin

Zjemnělým pohledem

Přes oči
lepím obrázky
ze světa barevnostních vln
Pokládám se

Znovunalezená

Jsem karmickou ozvěnou
už kdysi vykonaného
bezděčně vyvolaných
okamžiků

Vystoupat pádem

Mezizábradlím schodiště
propadla jsem
ohniskem nilského kříže
až na dno života

Misijní

Vživotní misii
mezi kanibaly
hluboce pohroužená
vpitá v okolněsvůj svět

Z únavy zplozená

júnava
Prostorově schoulená
(maličká)
spatřuji

Novotvary pocitů

Očistím sama sebe
od nánosů x-letého válčení
těla proti duši
Sekáčkem na maso

Komunikační

Spřátelenými neurony
proplétám poselství
zprachu
cizích sfér

Pohledem na mě…

Na poli vkamení
úlomkyjílu
identifikovali(y)
poraněného

Znovuprobuzená

Odřela jsem si snění
o hranu nového nápadu
Příjemně to bolí
jak jsem pospíchala

Opis jedné duše…

Uvadám
vnedokončené myšlence
Bolí mě
každý záhybmysli

Vnitřní brzda

Vpozici spáče
pokročilou nervozitou
sama si
šlapu na paty

Poznávám mnohalety...

Nezájem
Posloupnost
koncových myšlenek
rozráží slovy

Dvojmyšlení

Protichůdná nálada
mě nechce poslechnout
Rozkližuje myšlenky
do hořkosladkých gest

Duše-v-mě

Sama se předháním
alámu v sobě jas
rozprodávám své nitro
po částech

Vyrovnávání

Předbíhám
bídu nepohody
deštikrásným líbáním
choulím se

RozPoznání

Úplně snadno
dopadnu na dno
Upadnu do snění
(svou vlastní rychlostí)

Nenapravitelná

Redukcí vlastních myšlenek
infiltrovat cizí duši
Ztiším
své vědomí .

Ne(dů)věřím

Polonahá
pocitem vlastní duše
slyší
…že je prý zbytečná

Ničím...

Poskočím ve větru
na ostří nožům
Nohy položím nechtěně
na hroty stěn

Až tady nebudu...

Až tady nebudu…
Jablka seschnou do hadích kůží
akrokodýlí slzy
stečou po římsách

V mezimyšlenkách

Vbezproudovém zpopělnění vlastních vět
snažím se kolemjdoucno nevidět
vjeho až příliš pravém dýchání
Ve vlastním tichu tichem přemítám

Vzdalování

Odlétám do neznáma
vlastním tělem
kdy sama nevím
kudy jít

Nesoulad v mém člověku

Nesoulad vmém člověku
Ze své podstaty narození
musím nepřestat dýchat
udržovat srdce bez přestání bít

Neschopná komunikace

Vtrojrozměrnosti bloudění
obklíčená
bezelstným pohledem
spoutávám svět

Nezadržitelná, přesto polapená...

Vtrnovníku keřové formy
vnímání
odnoží stálého chtění
klíčí

Se sebou sama usmířená...

Připomínka bludného kruhu
protekla mezi daktyly
kde každou brázdou
srdce rozohnila

Stvořena jest...(nevydařený pokus)

Vhmoždíři roztlučená
vatomickou změť
dnes nepotřebných zmetků,
znevydařených pokusů

Skryto jest...

Akupresurní body
vbříšku
každého zmých prstů
nechtěným působením

Porušená rovnováha

Vdechnu teď život větru,
ať může
vlasy rozcuchat
nevěstkám zrohu ulice

Ochuzená v sebezaměření

Ani se snažit
nemusím
ukázat jí víru
vlepší svět.

Malíř bez štětců

Sněhová vločko
řekni mi,
kdo ti tvé šaty
oblékal.

Někdy se zasteskne...

Někdy si připadám
že vpředpeklí
frontu
stojím

Úděl odlišných

Vkoloritu (bez)důvodných
pohledů
cítím se
jako zkůže

Zapomínání

…
Sítkování
nevyžádaného
odklízí

Večerní bezproudová

Prospím se
do druhého dne
na voru
zvyškrtaných zápalek

(Ne)všedně uvadat

Obtočená
letokruhem
všepohlcujícího vábení
všednotepu

Do korun stromů...

Do korun stromů
slova jsou zbytečná.
Když oči vidí
nahoru do oblak,

Třikrát jedna maličká

Myšlení
se skrývá vprostřed básnění,
kde hledá pro svá slova
nový směr.

Probleskovat z pod kůry (pro trochu smělosti)

Fosforeskovat
na cestě za nocí,
abych i sebe
přesvědčila,

Já jeřabina

Já jeřabina
Okrouhlolistím do vzduchu
hlasitost volání
vytepat.

...od očí most (přes řeku k myšlence)

Na věčnost
Vábením podlehnout
svodům času
jak lístek

Stárnout...

S neústupností
krátkověkosti
hádat se
s vlastní podobou

...AT (aneb dvě písmena z konců vět pomohou život vystavět)

Dýchat…
Čtyři knoty
na svícnu
věčného šeroběhu

Rozpolcenost - dvanáctero lidí mého já

Rozpolcenost - dvanáctero lidí mého já
1. Klaun
V širokém objetí
cirkusového stanu

...provazochodcem...

. křičím
vzdáleně
do ticha a.
(jen ozvěnu slyším)

Tajemství podzimu

Hraju si s listy ve větru
poslepu, pohluchu
potichu cítím je po tepu
snad každé žilky zžebroví.

Souznění

Spoutaná pozoruji sláskou svět
ve světle přicházejícího měsíce
-snažím se stopu uvidět,
už nazouvám si střevíce.

Nálada(...aneb Malá podzimní)

Nasládlé jeřabiny
do ticha mlčí,
zaposlouchaly se do zpěvu pavučin,
jak třesou se

Příliš křehcí na život?

Květy vlčího máku
vpoli se choulí kobilí
a pro svou křehkost
bojí se usnout,

Chtivost lidí, přání stromů...

Chtivost lidí
Vsloupořadí řadí se
Vpořadí lhostejném
lidské ruce jak oštěpy

Dospívání

Až jednou dospěju
vduši čistou
a mého člověka
začně bavit svět…

Raději nevidět...

Usychající slunečnice
na poli zbrázděném
rýhami krupobití
kloní své hlavy

Listový svět

Sněhulák vyrobený
ze suchého listí
neklidně stojí
pod starou matkou lipovou.

Jsem vším, čím nechci být...

Jsem otisk bosé nohy vpísku,
který je každou vlnou vystrašen,
protože tuší,
že v přílivu je jeho smrt.

Unikající život

Až u srdce ho zabolelo,
když viděl
ramena schoulená,
v bílém šálu zahalená,

Vzpomínky na dětství

Od pondělí do pátku
Skoleny černými
jak malé cikáně
(každý den musela

Nemocné minuty

Minuty ticha na ticho naráží.
Bolí
minuty života moji duši.
Rány se nikdy nezahojí

Rozpačité možnosti

Pod rozpustilými hradbami
nedobytých měst
mě rázem hlava rozbolí,
když vidím všechny cesty,

Podobizna

Ztratila cestu vážka nad vodou,
ztratila cíl svůj i svůj směr.
Teď strachem bloudí nad hladinou
a břehy nikde nevidí.

Užitečná

Pod mlýnským kolem
rozdrcená
na jemnou mouku zlidských těl.
Kořením našich citů

V očích ukrytý (plamínek života)

Do sněhobílého hávu zahalená
stojí tam dívka sduší nahou
na krku šňůru korálků
mlčí a prosí

Bezpečí

Ve frontě na každodenní otročinu
Si každý den svůj příděl vystojím
Sprosícíma očima
A myslí plnou nových plánů

Vzpomínky

Vzpomínky
Vdruhově pestrém arboretu,
na vláknech jemných pavučin,
procházím stezkou zaprášenou,

Zamyšlení pro Malého prince

Zamyšlení pro malého prince
Malíèkem vyprahlým únavou
Dotknout se stydlivì kùry stromu
Jemností gazel na poušti

Každodenní rozjímání

Přes řeku uzoučký most si postavím,
zábradlím jen vzduch mi bude.
Stačí jen dolů pohlédnout,
do propasti ostře bezedné,

Sémantika dne

Sémantika dne
Když stmívám se zas brzy kránu
A marně hledám i svůj stín
Měla jsem ještě večer vplánu

Z čítanky mého vědomí

Zčítanky mého vědomí
Pod čarou temně posmutnělou
Se život jeví jako šrám
A zduše cáry zkrvavené

Oslíčku střes mi...

Oslíèku støes mi…
Uvážu oslíka za ohlávku
Ke sloupku bíle morovému
A kjeho uším zhedvábí

Na druhém pólu života

Na druhém pólu života
Pod zemí černou hlínou zasypána
Se ráno co ráno probouzím
A srojem zlatých včel

Bludičko zbloudilá

Bludičko zbloudilá
Toulám se lesem bez konce
Vrose své ruce omývám
Pel ztěla odvát nechat chci

Do svého deníku...

Do svého deníku I. …
Srdce mé, touho bez očí
Dovol mi strachu se vzdát
Otevřít duši paprskům něhy

MICHELANGELO

MICHELANGELO
Jak žebrák dobou spoutaný,
nápadů plné koše,
kdysi se umělcem světovým stal,

Optimistická

Špinavé ulice p(r)achem velkoměst
(stejně tak) parčíky sečenou trávou voní
chceme se zhluboka nadechnout
dnes však nás na srdcích bolí

Z rozhovoru pro časopis

Četla jsem vjednom časopise
rozhovor se známou tváří naší televize,
že prý se padlý anděl
po smrti vďábla promění.

Proč zabít strom?

Proč zabít strom.
Štiplavý zápach olověných rukou
Se vpíjí stromům do kůže
Nikdo už dneska jistě neví

Po stopách našich přání

Po stopách smírčích křížů
projít se krajinou lesů a hor,
vdechovat vlhkost vzduchu,
poznávat co je to vzdor,

Zemřít za snění

Královskou pečetí potvrzen
rozsudek prostinké dívky
za čisté úmysly, které měla,
za to, že žila jen vdobré víře.

...inzerát...

Neumím plavat
a nechci se v smutku utopit.
Proto hledám dobrovolníka,
který mě naučí

Volání za deštěm

Poutníku deště,
kam jsi odešel.
Chybí mi tvoje mokrá košile,
tvůj potrhaný krásný plášť

Osobnosti světa

JÁmou do propasti dnů se propadám
TY hroudy hlíny úlevu mi přinesou
O Nejchudších národech v uších se rozezní
O NA mořích zašlých pokladech

PARADOX

V podvědomí
vědomí snů se ukrývá,
odpočítává dílky reality
a ze své skrýše

Ukolébání hnědou jehnědou

Lístečku březový, prosím, pověz mi,
copak ti vítr z dálek vyprávěl,
čím kolébal tě před spaním.
Odkud ti barvu síly přinesl

Touha žít

Vrátila se.
Vrátila se. Tak Ona se vrátila.
Nejhezčí dárek od jara,
který už ani nevím,

Nedočkavost

V třásnění nevinného vzduchu
se krůpěj jara narodila.
Svou vláhou žízeň napojila
všech krků dlouho hladových,

Tíha smrti

Jdu světem věkem smrti vstříct,
mám strach, že už je blíž než tuším.
Kolik mě stojí ty celodenní boje sil,
usínám slabostí,steskem, strachem a únavou,

Znovuskládanka

Když zavřu oči,
do polorozpadlého dne se probudím.
Ve stínech stromů mohutných
najdu svému tělu přístřeší,

Když plameňák pláče...

Když plameňák pláče…
Plamen jak teplem žáří
- v jeho očích svou zimu zahřeješ.
Pestrobarevné peří

Beznadějná...

Beznadějná…
Dalekohledem mozaikového vidění
prohlížím cesty bez zábran
a rozhoduji se, kterou znich se dám.

Dospělost

Dýcháme pěnu zvodní hladiny,
rozhlížíme se kolem po kraji,
hledáme písky sítem prosáté
a litujeme slitování,

Žádné slitování! -tak pravil dav

Zkoušené svědomí
útrpným krokem dál kupředu kráčí,
snaží se hrdé být.
Vslzách svých nejbližších své roucho smáčí,

Poslední soud

Poslední soud
Stanuli před soudem soudcové z lidu
-veřejnost usedla na hlavní tribuně,
tak jako vantice vhledišti kolosea.

...dopisy Slunci...

Na křídlech ptáků zpěvavých
přiletí stupeň po stupínku
kousíček tepla (pramálo hřejícího)
-na listy právě vzbuzené

Podobná slepci

Se slepeckou holí
vydám se dosvěta na zkušenou,
nebudu muset na nic se dívat,
jen nechám se cestami srdce vést

Já

Jak naučit se mámradovat, život prožívat
I milovat a o sny své se podělit.
Třeba někdy potkám někoho, kdo radu mi dá
Řekne mi, co už stejně dávno vím

Vítr

Vítr
-běžící síla myšlenek
kroužící ruka vzduchu
svou vahou

Kdo má právo soudit nás?

Kdo má právo soudit nás.
Když přišli zběhové a přidali se knám
(nevím však, zda dá se mluvit o posile)
- hned bylo nás zas o pár víc.

Schoulená v duši své

V šedém kožíšku jakoby myším,
v proutěném křesle ve svém pokoji,
jasný zpěv naproti z lokálu slyším.
Ač je mi zasněně, hřejivě na duši,

Pád hvězdy

Když pod obloukem nebeským,
pod tisícem jasných hvězd,
tam někde dole, hluboko pod obzorem,
pod stromem (na měkké podušce) sedí.

Pastýřka oveček

Hned časně z rána za svítání
své stádo do pastvin vyženu
tam mezi skály na louky zelené
kde stovky oveček najdou svá štěstí

Zraněná životem

Zraněná životem strništěm obilí kráčím
nohy zbarvené krví duše už chtějí najít soulad a jas
v slzách svých prokletých šaty své máčím
slyším jen z lesů znít vábivý větru hlas

Sněženky

. A po zimě přijde zasve sněhu předjaří,
když zima ještě vlezlá pod kabát
studí tělo zesláblé i myšlenky zebe,
jen nám se stále věřit nedaří.

Hádka

Už ani pláč nespraví
ten film, co právě v duši mé běží,
smutek a neštěstí
uvnitř se prolíná,

Tak přece možné to je...

Oni pak po křídlech andělů k nám dolů sestoupí,
ze studny (napůl v troskách stojící)
vytáhnou plné vědrovody jiskřící.
Hltavě doušky lačnými svá hrdla vodou svlaží,

Ty cesty trnité

Od nepaměti již poutnice životem jsem,
procházím cestami trnitými
a za štěstí své bojuji.
Vždy tomu tak ale nebylo

Vysvobození

Když cítíš vinu za to, že vůbec dýcháš,
pak polož hlavu na pařez dubový
(uprostřed lesa jarně provoněného),
pozvi soudce duše své

Když život se hroutí...

Proč jenom se celý život sesypal
a padá na zem jako hroutící se dům.
Co se to jenom stalo,
že barvy se někam vytratily.

S časem tak jít...

Jemnosnění, jemnostavy a jemnočtení
tenkými vlákénky oplétá duši mou.
Jak časy plynou,
všechno se jiné zdá,

Kominík

Sedím u stolu v mém pokoji
a skrze květiny, co na něm pěstuji,
se dívám bezmyšlenkovitě oknem ven.
Na protější straně ulice

Večerní divnostav

18. 2. 2004
Divno-
- jsem strašně unavená, ležím vposteli
a koukám před sebe na obrázek okna

(NE)ZVANÝ HOST

Slyším
. dešťové kapky
klepat na okenní tabulky mého pokoje.
Klepou z obou stran

Proč musí stromy umírat

Proč musí stromy umírat
Pařezy
- zemřely stromy na řezy
ostrých pil a silných rukou dřevorubce

SAHARA

Samý písek
Hrozná žízeň
A nic víc než sucho a žár
Rok co rok

Trest nejvyšší

Proč vždycky zrovna já
těm které nejvíc ráda mám tolik ublížím.
(a zpátky už to nejde vzít)
Oni to nikdy nepochopí jak je mi to líto.

Takoví jsou lidé - my

Takoví jsme my
Často je mi líto, jak se všichni kolem chováme.
Je smutné vidět kolik je lidí,
kterým ani za mák nezáleží,

Smutná labuť

Smutné labuti uprostřed chladného jezera
chtěla bych vyprávět o všech divech světa.
Ona je asi stejně všechny viděla,
a zná toho mnohem víc než já.

Sestoupím dolů

Po žebříku z nejjemnější pavučiny
(protkané perlami rosy)
příčku po příčce pomalu, po špičkách ,sestoupím na zem,
sledována tvory nejbližšími ve víře,

Hledání radosti

Podle toho, co mě v dětství rodiče naučili,
dnes nemůžu tu správnou cestu životem najít,
a nevím, kde je to místo, kam chci jít - kde je můj cíl
(vlastně cíl ani hledat nemusím,

Havran

Jako předzvěst zimy a sněhu
černí ptáci přiletěli k nám
s posledním listem zlatavým
držícím (třesouc se) větev dubu za oknem

Lhostejnost? - Ne, oni za to nemůžou...

Pod okny polorozpadlého kostelíku
sedí děvčátko s koleny na bradě,
neslyšně do svého světa schoulené ,
po tvářích slzy mu stékají,

stromo - řadí, stromo - háje, stromo - lesy

Lipovou alejí potmě se rozběhnu,
vítr mě povede mezi stromy,
na cestu on mi nejlepší průvodce přidělí,
- nemůžu zabloudit tam mezi nimi,

Jen slaná kapka na tváři

Je vůbec možné, aby to život dovolil.
Dopustit takový smutek a žal,
takové trápení a prázdnotu duše.
Proč tedy hlasy jeho radí mu, aby žil.

Setkání s černým kocourem

Dnes štěstí mi přinesl černý kocour,
který mi ráno přeběhl
mou každodenní šedou cestou.
Mám podobná setkání ráda

Rozhovor s panem Darwinem

Na křídlech labutí oceán přeletím
s mezipřistáním na kouzelném ostrově,
ještě dnes plném zvláštních jmen,
já vystoupím a s Darwinem několik slov prohodím,

Jako nejvyšší hory světa

Tak tajemnou jako jsou nejvyšší hory světa,
někdy já sama sebe vidím,
(jindy bych takovou chtěla být)
-s tažnými ptáky o divechplanety rozmlouvat

Tam, kde se jaro ukrývá...

Pod tíhou nevinného sněhu
i větve stromů dnes pokleknou.
Pod jeho bílou hmotností
jemu své dlaně nabídnou

Déšť

Třeba už jaro přinese nám smích
jako dárek z deštných pralesů.
Přiletí se zpěvnými ptáky
z těch velkých dálek teplých krajin.

Putování pouští

Tři poutníci šli pustou krajinou
- všude jen pláně bez stromů,
keřů a bez života dalšího.
Tři poutníci šli mrtvou krajinou

Melancholie

Bez síly, bez víry a bez útěchy
dnes sama sebe se ptám -
( to když pod víčka, jež neunesou tíhu světa,
se tiše vkrádá tichý pláč,

...prý RÁJ...

Nebeskou bránou společně s anděly
v dnešní noc
bolestně vystoupám.
A pak už nic.

Ohlédnutí za životem

Jsme příliš unaveni na život,
na spánek však až příliš svěží,
proto vydáváme se osudu,
jím necháváme se volně vléct.

...je pozdě již...

Já nesu bílý prapor
(av druhé ruce pevnou hůl )
- na horu nejvyšší
s ním já se vyšplhám

My Tě nenecháme...( jedna ekologická...)

. to přece stojí za záchranu.
. všichni se udusíme pískem z pouště.

Marná snaha

Po chvilce snažení
učením usínám
V posteli nad knihou
ležím a trápím se

...podzimnímu listí...

Lipový lístečku
ty v trávě za domem
jen se tak díváš a nevidíš
(a nebo vidíš a přesto mlčíš. )

Jen povzdech...

Já chtěla bych být malým děckem,
tou malou, hezkou holčičkou.
Na křídlech vážky do světa snů se vznést.
Nepoznat starosti ,v duši nechat louky kvést.

...když slyšet je anděly...

Na křídlech bez křídel
do světa branku si otevřít chci.
( - pomalu, nespadni-
- zní hlásek slaboučký )

Sedmikráska

Sedmikrásko, ty má krásko,
já natrhám vás na tucty
a upletu z vás věneček,
věneček pro mého milého.

Pomněnka

Pomněnko,zapomněnko,
vzpomeň si, jak včera
na břehu potůčku,
děťátko broučkům se narodilo.

Bolest

Ach,bolí, to bolí
-tlučou mě bílou holí
ti slepci ospalí.
Vždyť oni nevidí

O kráse...

Krásný je ten kdo sám sebe krásným vidí
kdo jiným štěstí nezávidí
a místo srdce lásku má
když smutek plní duši bolestí

Neumím...

Neumím: lhát ( je to na mě znát )
lásku dát ( ani přijímat )
na kytaru hrát
pochvaly přijímat

Ztracená víra

. A jednou jakoby někdo ve mě řekl:
"tak už dost-
co je to za život.
To přece nejde už dál vydržet. "

Pádovými otázkami o...

1. pád. Je ticho, tma a bezvětří
- já v duši cítím chlad
- nikdo mi ale nevěří
2. pád.

KDO JSEM???

Kdo vlastně jsem.
Jsem pesimista
zároveň optimistou jsem
Jsem snílek

Čaroděj ze Země snů

. když v jeden den zrodil se
maličké víle z ranní rosy
to nikdo netušil že z něho stane se.
tam v lese, na louce chlapeček bosý.

V ulitě ulitá...

UZDRAVOVÁNÍ

. to kdysi bylo a nebylo
chvíli plakalo
a chvíli se smálo
. prostě jen bylo a nebylo.

Můj život....

MINULOST:
radost
pomíjivost
bezstarostnost

Myšlenky

. A jedna po druhé
myšlenky bolavé
samotu zračí
bez tebe osude

Ve víru vzpomínek...

Do peřin schoulená
ve víru vzpomínek
před světem poklekám
v očích zbyl plamínek.

Sněhové vločky

Jako zástup bílých zmrzlých hvězd,
jako bílá posila,
sám anděl nám jako dárek z nebe
duši lásky posílá.

Podzim

Podzimem už tančí celý les
- stromy svlékají už jarní šat
- i listy zvou tě na svůj ples.
Vyzvou k tanci něžný vánek,

Mamince

Lituji všeho co jsem ti
kdy způsobila
všech prolitých slz dnes
já lituji

Moje malá modlitba

Můj pane, prosím, do dalších dnů sílu mi dej
V tom, co já nezvládám, mi, prosím, pomáhej
Do myšlení mého barvy života, prosím, skryj
Můj věčný hřích už ze mne , prosím, smyj

Opuštěná....

Já nevím, co jsi zač,
ač miluji tě dlouze,
mé srdce buší jen,
duše podléhá touze.

Anděl

Anděl jak strážce mého vědomí,
samotný, na kraji města stál.
Mám pocit podivný - nikdo se totiž nedozví,
proč osud můj života se bál.

Drobné zamyšlení...

Já nevím-co je v nás. Snad kousek vesmíru.
A taky naše duše jsou asi šity nám na míru.
Snad, ale proč všechno jelehké jak lístek papíru.

nenápadný MYŠLENKOVÝ pochod

Mám ráda tvoji vůni
tak jako křídla motýla.
Jak moje láska sílí,
tvoje pomalu zhasíná.

Ráno v ulici

Jedno ráno povídalo,
že nedávno uvidělo
na ulici v dešti stát
malou holku

NA TRH SE SRDCEM

Lesy ze stromů
stromy z lesů
ač nedívám se (a všichni do mě naráží)
co nejrychleji běžím

Neveselá pohádka

Znám jeden malý domeček
v něm spousta malých oken je
a uvnitř spouta lidí žije
Jednou se v něm tančí, zpívá, hraje hudba celou noc

Nemožný sen

Vidím ho, slyším ho, cítím ho, mluvím s ním
a přesto je tak vzdálený
chtěla bych se mu přiblížit
jen dotknout se ho maličko

Dnes...

Dnes je mi zvláštně na duši
- snad všechny možné pocity já dneska prožívám.
Dnes také nikdo netuší,
že trpím touhami svými a zároveň krutou samotou,

S. A. M. O. T. A.

SledujiA Miluji Obrazy Tvých Andělů
a je mi smutno při tom pohledu
- všichni jsou krásní, šťastní a bezstarostní
ale nedokáží tu lásku vracet zpět

DEN PRO MOU LA´SKU

Já ani nevím jestli bych chtěla zažít den
den pro mou lásku stvořen jen
Já bála bych se toho že můj sen
se rázem rozplyne a zbyde jen