Písmák My jsme vychcaní
V mém pokoji ďábel zívá,noc temně přežvykuje světa já, ožralý jako slíva,vymelu o překot jen pár vět:„Co mi lezeš do pokoje. Zač. Copak nejsem mrtev už. Seber si pryč ten jarní pcháč,rozlitou černou tuž.
Píseň jistoty
Do řeky perla spadla mi,tam, kde vír do hlubin víří. Strašák na poli je ze slámya v jeskyni netopýři.
I hvědzáři někdy poštěstí se velicenahlédnout do karet létu,když přibyde pár skvrn měsícea skřítek hned je tu.
Pod Joielovým dubem s jarem tančí na hudbu času víly,hudba v klobouku otrhaném, starém zní dlouho, slyšet je jen chvíli.
Hřebínek
Káhira je špinavé město, hanba mluvit. Zlatí Angličani, zlatí Francouzi, i ten MuhamadAlí byl co k čemu; Egyptani jsou holota líná a bagáni špinaví, nadto jsou neschopní, myslísi Hřebínek, divné jméno, že. Člověk neslaný nemastný; na první pohled ničím nevybočuje z řady. Na druhý řekli byste: gauner.
Smutná neděle
Do kašny padá voda jako odlesk života,před chvílí byla, a ted se na dně mihotáa každá malá svíce uprostřed lesa žijea do tmy se ztrácí,jako vlk, který ze studánky pijea jeho obět zatím vykrvácí.
Nejsmutnější ze všech neděl.
Měl jsem jedno přání,abych už ve tmě neměl strach,by dostal jsem se za ní,jen zlehka dotkl se jí na marácha ona by pak vstala a řekla, Míno;už nemusíš psát odu na levný víno.
Poslední neděle.
Fuente ovejuna
Lopez: „Madre Péres. “Matka, na hlavě klobouk, sedí dál a neříká nic. Tře o sebe dvě kukuřice. Lopez: „Alcade Péres.
Utekli hrobníkovi z lopaty
Stáli jsme na zastávce. Zrovna pršelo. Durch mokré kabáty čvachtaly ve vodě. Nám to však bylo jedno, komu ne, s láhví vodky v ruce.
Ožralecká elegie
Sáhdí Máhdí měl pět synů, a k tomu ještě medovinu, brzo jsem vstal, brzo zhynu. Za manželku mám megeru, na co šáhnu, to poseru. Ou jé. Ou jé.
Bouře
Na zamrzlých v Norsku pláníchdují vítru chomáčkys polární září na nichzvedá se háv lehoučkýzase jedné bouře životavír sněhu zvedá se zeměvýš nepravidelně. Když pak temnotazahalí a přivede ji ke mě -černým mrazu vírem, jež zebehromem a bleskem na ledutak, že osvítí se nebepak prchám - jinak žít nesvedu. Obloha dělí se na dvě částina bouři a na bez mrakůna klid a záštisžíravého neklidu v člověkuta rychle přichází od věkůa mizí stejně záhyod níž stín pokrokunepomůže jazýček deštné váhy- zde vše zachrání je zmetek technologickýdálnice do pekla a strach nadlidský.
My friend from outer space
Co se to děje.
Někdo klepá na dveře.
Helemese, jé je,
to není obličej neteře.