Ale třeba se už nevrátíme

egil


Jako by vzduch měl celé stromy ledvin
a propíjel nás přes kabáty,
mrholí…

Zase u Sv. Martina
vylupujem kaštany -
jsou hladké
jak my:
to když se - nazí - dvěma prsty stisknem,
a odskočíme zpět…

Ten poslední kaštan upustíme cestou,
a bude kde si za námi _
hrudka uhnětená z metafor země -
nesmyslný tvar -
ty a já - -
semeno opálu zaříkané Zapomeň!

Již dvě těla těl
v zrcadlech našich zad
matní - -
budou námi? - dvě holá jádra
zavinutá v okamžiku?

Snad…
až se vrátíme
a na tomtéž místě vytryskne
strom,
kaštany jak kapky
opadají -
a omyjí naše dnešní stopy.

Rozvinem je čerstvými.
Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.