K tvým jmeninám

Diana


Zas přešel rok, můj jediný,

a jsou tu tvoje jmeniny.

A zase jenom na dálku

posílám v duchu obálku

s tou nejkrásnější z pohlednic.

Méně než nikdo, téměř nic

ještě se ztrácím do mínusu

nemohu přijít dát ti pusu. .

 

Však na tvém slově, na vlase

můj celý život houpá se.

Tvé jméno s vůní heřmánku

léta mne budí ze spánku

a prozařuje moje dny

jak letní slunko polední.

 

Dnes, kdy je smím zase říkat,

jak bych se mohla nedotýkat

nebe, ale v tutéž chvíli

nezoufat nad tím, jak se mýlím ?

Vždyť osud nastražil mi past:

jak poklad mít a neukrást?

Přes peklo nelze do nebe

nelze žít s tebou, ani bez tebe

 

a roky běží jako vteřiny

má láska trvá, ty můj jediný...


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.