Snění

Muamarek



Ze střepů přání
skládám mozaiku
a čáry v dlaních
zlatých Clondaiků
se mění v křivky,
v žíly bez krve,
pak obraz dívky
jedné teprve
do snů ožívá…

 Z útržků tichých
vzdušných pohledů,
z kanálků míchy,
z arén v Toledu
se v prachu býci
ženou nejprve,
jak jen to říci,
ve snách teprve
srdce hořívá…

 Z dvou nitek snění
šiju náladu,
minulost mění
v dávném Akkadu,
z oceli dřívka
doba vytesá
netvor a dívka,
zvláštní syntesa,
ne však ošklivá…

 Z tří zrnek žití
sklízím na kříži
slzy a bití,
býti v Paříži,
tak mostům Seiny
šedi přimíchám,
s přeludem ženy
křičím do ticha,
had je v olivách…

 A v mračnech snění,
vím – poblouznění
pravdou bolívá…


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.