Když se z člověka stane fašírka

Movsar

Dnešní zprávy mi to připomněly: V šachu času, v úšklebku osudu, v pasti náhody, v kleštích ze železa jsme jen ... nic.


Kolik nás čeká na svůj pátek třináctého?
Svůj černý pátek,
nebo jakouže barvu má smůla?
Metro trasy B má odjakživa žlutou.

Je 13.11.2009 a vagóny se zastaví ještě v tunelu.
A pak zhasnou světla, a pak nás vyvádí hlas ven, na nástupiště. 
Nikdo se moc nedívá, jen dva Mongolové skrze mobil - 
stepní prvek každé události.
 
Haló pane, zkouší to nějaká žena,
chytá ruku, nic. 
Kolik z nás asi teď počítá minuty?

Když se z člověka stane fašírka, 
zapasovaná do pěticentimetrové škvíry
mezi nástupištěm a tunou železa, 
je úzko. 

Když se z člověka stane fašírka, 
ať je to Marsyas z obrazu
nebo kluk z metra, 
chce se volat: Ecce homo! Jak jsi křehký. 

Kdyby nebylo tak úzko.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.