Diskotéka

Danny

Světla efektů blikala a hudba hrála. Pomyslel jsem si, že za chvíli začnou ploužáky: měl bych si tedy mezi přítomnými slečnami vyhlédnout nějakou, kterou bych pozval k tanci. Myslím, že ještě tak dvě rychlé písničky a... ...no, to jsem myslel špatně. "Zvolnění" přišlo již následující tanec a já oslovil sympaticky vyhlížející černovlásku, která tančila o kousek vedle mě. Odmítla. Tak jsem šel směrem ke stolům, kde si již začali lidé sedat a požádal o tanec usměvavé děvče s krátkými vlasy. Tato dívka se mnou tančit šla. Zrovna hráli "Nothing else matters", tak jsem prohlásil, že je to pěkná písnička - souhlasila. Zeptal jsem se jí, kde pracuje. Dozvěděl jsem se, že je ještě studentka: na přírodovědě, geologie. O geologii jsem nic nevěděl a zatím mě nenapadalo, co říct. Začala druhá pomalá písnička. Slečna nechtěla pokračovat, tak jsem se začal poohlížet dál: vtom mě zaujala jedna holka, sedící na židli kousek vedle... jakobych ji už někde viděl... přešel jsem k ní. "Smím prosit?" začal jsem. "Jasně," usmála se. Chytnul jsem její ruku do své a vyrazili jsme. "Já jsem David, a ty?" zeptal jsem se na úvod. "Světlana," odpověděla. "Ty budeš asi ajťák, že?" "Ano..." tohle mohla lehce uhodnout, jako bych to měl napsané na čele. "Pracuju teď ve firmě Blue Systems - asi ji neznáš, leda že bys byla z oboru." "Před čtyřmi lety jsme tu spolu tančili a tys mi říkal, že pracuješ ve firmě Hex Comp," usmála se. "Před čtyřmi lety... já jsem věděl, že tě odněkud znám!" "Inu," zavrtěla hlavou, "já už budu muset jít. Nemůžu narušovat hranice tvého snu. Nezkoušel ses někdy seznamovat na internetu? Je to možná lepší, než tady..." "Dáš mi... svoji mailovou adresu?" vykoktal jsem ze sebe. "K čemu by ti, prosímtě, byla? Ale já už doopravdy musím jít." K čemu by mi... co je to za nesmysl? zůstal jsem stát uprostřed sálu. Světlana se rozloučila a odešla, jako by se po ní zem slehla a začali opět hrát rychlou hudbu. Přesunul jsem se k baru pro pivo. Něco nesedělo. Ale co? Přemýšlel jsem, co Světlana řekla... "Před čtyřmi lety jsi říkal, že pracuješ ve firmě Hex Comp..." ve firmě Hex Comp jsem pracoval až po odchodu z Blue Systems... proč jsem ale teď přesvědčený, že... Při minulých ploužácích jsem se s jednou studentkou zaujatě bavil o Blue Systems, jejich výhodách a nevýhodách - jaktože tedy je tu najednou firma, ve které jsem byl potom? Co je to za nesmysl? Zamrazilo mě. Přemýšlel jsem o své práci: vždyť přece dělám... dělal jsem... Vzpomněl jsem si, jak jsem o svém ajťáckém světě, kde pracuju jako programátor a surfuju po internetu, konverzoval tady na diskotéce se slečnami, se kterými jsem tančil. Ale přitom tento svůj život vidím jenom v takových nejasných konturách... Zavrtěl jsem hlavou a došel znovu na parket. Přišla nějaká nová děvčata. Za chvíli asi začnou zase hrát pomalé písničky. Ale žádnou tu asi dneska nesbalím. To takhle na internetu... "Mailová adresa... k čemu by ti prosímtě byla..." Světlana. S jednou dívkou toho jména jsem se kdysi na internetu seznámil. Ale... co dělá tady? A co to ještě říkala? "Nemůžu narušovat hranice tvého snu." Snu? Jakého snu? Nebudu přemýšlet o blbostech, za chvíli začnou pomalé a já se musím poohlédnout... Kolikrát hrají pomalé za jeden večer? napadlo mě náhle. Tak třikrát? To znamená že už se jde... jde se domů? "Před čtyřmi lety jsme tu spolu tančili..." Internet, Hex Comp, Blue Systems... všechno to je v nějaké mlze, v mlze jiného života... ani si nedovedu vybavit... Začal jsem pozorovat parket v mlze a dýmu. Jak dlouho tu už hledám, jak dlouho tu už tančím a žiju dobrodružstvím, které jde neustále dál a dál? Jaký je vůbec rok, měsíc... jak jsem se dostal z té.. bouračky? Bouračky? Jaké bouračky? Otřásl jsem se. Vtom jsem si uvědomil, jak jsem cestou z diskotéky stopnul auto... a jak jsme jeli... a pak už,... A pak už tančím a tančím, a balím a balím, protože to je poslední, na co jsem před smrtí myslel... rok, dva tři... A co Světlana? Zřejmě už je taky "tady", ať už je "tady" cokoliv... zřejmě mě šla "navštívit" už několikrát, ale já byl stále zaseknutý na nekonečné diskotéce. Tím pádem tu mohou být i ostatní přátelé... můžu je objevit, v jiných, dalších světech, když přestanu být zacyklený ve své představě... Dívám se teprve teď pořádně, co mám u sebe. Peněženku - a v ní lístek od šatny, se zlatým číslem "1". To bude ono, "exit point". Přicházím k pultu šatny a mávám lístkem: "Pane vrchní - jdu domů!"
Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.