Velikonoční inspekce v teplárně

Zbora



Vbíhám do teplárny -

“Zastavte to!
Taje mi iglú“

Dívají se na mě ostnatě
a pouštějí po konferenčním stolku
auta na setrvačník
Jeden před druhým se zvedají od čajové misky

“Budete s námi večeřet suši?
Máme i játra!“

“Ne!“
odrazuji je avantgardním pohybem obočí
“Taje mi iglú.
Žádám důrazně o rýny!“

Palcem podpírají brady
a hůlkami poťukávají na lícní kosti

“Němci už o tom vědí?“

Nenápadně skrývám za zády raketu země-země
a mířím očima do podlahy

“Ze mě diplomat nebude,
nemám příslušné diplomy
Taje mi jen iglú!“
říkám už načtvrt zbaběle

“S vámi, pane, váže nás společná čest!“
napínají mě kazajkou
“Zařídíme, co je třeba,
netřeba se rozrušovat,
nic není opotřebené!“

Provádějí mě teplárnou
- spousta slepic
jak v drůbežárně

“Odtud taháme teplo, pane,
až do Rakouska.
Když se stane výpadek,
máme ještě vejce!“

“Náš národ neholduje pomlázkám!“
říkám už ze značné části unaven
“Nám nikdo z iglú nevstal!“

“Nevstal?“
obracejí se kakofonicky kolem sebe

“S ležícími nevyjednáváme! Budiž teplo!!!“

Balí mi na cestu pamětní medaili + několik zrnek rýže
a izolepou omotávají dolní čelist.

“nashledanou“
loučí se a mávají
pěstmi autem na setrvačník.




 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.