Počkám

Evženie Brambůrková

Je zajímavé, kde se mohou myšlenky toulat při usínání na sluníčku.


Ve vánku bříza šumí,

ranní vláha naději dává

dalším dlouhým dnům.

V zahradě ležím,

květy voní, tráva chladí

a vánek z ořeší mě hladí.

Ze slunce do tmy ponořím se

za zavřenými víčky

a zas vyplouvám

s barevnými sklíčky

ukrytými na řasách

a kapkách slz jak rosa

než přijde ten,

kdo mou hebkou trávu zkosí.

Počkej, až se setmí,

slunce zajde a večer letní

přivolá hvězdu krásnou

jak láska ukrytá

v temnotě spícího lesa

a stíny mi tě přivedou.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.