O berušce, která chtěla mít osm teček

Danny

Moje sestra šla dělat vedoucí na jeden tábor pro děti a měla mít připravenou nějakou pohádku o berušce, tak mě poprosila, ať ji napíšu já. Z prezentace pohádky na táboře nakonec sešlo, tak ji uveřejňuji alespoň na literárním serveru.


Milé děti, byla jednou jedna beruška sedmitečná, která měla zvláštní přání. Nelíbilo se jí, že má stejně jako všechny ostatní berušky sedmitečné sedm teček: chtěla jich mít osm. Připadalo jí, že by pak tím, že bude neobyčejná, byla oblíbenější a slavnější. "Sedm teček," říkala si každý večer před zrcadlem, "stejných sedm teček, jako kterákoli jiná beruška. Ach jo." Jednou se beruška od hodného motýla běláska dozvěděla, že za sedmi mraveništi a sedmi potůčky žije brouk poustevník, který možná umí plnit přání. Ihned ten samý den za ním beruška vyrazila, se svým celoživotním přáním: mít osm teček. Poté, co obešla tři mraveniště a přebrodila tři potůčky, najednou potkala jinou berušku, jdoucí stejným směrem. A k jejímu údivu tato jiná beruška měla osm teček! "Ahoj beruško," zavolala beruška sedmitečná, "ještě jsem nikdy neviděla berušku s osmi tečkami. Kam máš namířeno?" "Slyšela jsem," odvětila beruška s osmi tečkami, "že za sedmi mraveništi a sedmi potůčky žije brouk poustevník, který možná umí plnit přání. Chci aby mi splnil moje celoživotní přání: mít sedm teček, stejně jako každá jiná beruška sedmitečná." "Sedm teček jako všechny ostatní? Proč si to přeješ?" zeptala se naše beruška, kterou známe od začátku příběhu. "Když jsem byla malá, některé berušky se mi kvůli osmi tečkám posmívaly. Taky jsou podezřívavé, jestli vůbec patřím k jejich rodu. Nebo si myslí, že ze sebe schválně nadutě dělám zajímavou... a kam máš namířeno ty?" odpověděla beruška s osmi tečkami. "Budeš se mi možná smát, ale jdu za stejným broukem poustevníkem, říct mu, že chci mít osm teček místo sedmi. Je to můj celoživotní sen." "A proč si chceš přát něco takového?" zeptala se beruška s osmi tečkami. "Když budu neobyčejná, můžu přece být slavná a zajímavá," odpověděla beruška sedmitečná. "No vida," usmála se beruška s osmi tečkami, "nikdy mě nenapadlo ze svojí zvláštnosti takto udělat přednost." Obě berušky se podívaly jedna na druhou. Pak se začaly smát. "Tím, že mám sedm teček," řekla ta sedmitečná, "vlastně úplně v klidu všude zapadnu." "Tím, že mám osm teček," řekla ta osmitečná, "můžu být slavná a zajímavá." "Jdeme domů. Kdo ví, jestli ten brouk poustevník opravdu umí plnít přání, třeba se to o něm jen říká." usmála se beruška sedmitečná. Obě se obrátily a začaly směřovat k domovu. Berušky si vyměnily adresy a začaly se spolu kamarádit. Každá se od té druhé naučila, že každý by měl být vděčný za to, jaký je, být sám sebou a na tom teprve stavět.
Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.