Upadlé obrazy

Movsar

Svět se stal velkým kabinetem kuriozit. Říkám svět, i když myslím média, zejména rádio, televizi a internet. Proč tedy hned svět? Protože média okupují prostor. Je to jako okupační správa, jsme uzavřeni v protektorátu médií. Jak chceš vstát a neslyšet hlas Leoše Mareše? Jet tramvají do práce a nebýt atakován reklamami? Pracovat na počítači a vyhnout se serverům s jejich banálními sděleními? Jít městem a nenarážet na další a další reklamy? Pustit večer televizi a nebýt vtažen do přízemních zpráv? Přitom hlavním tématem je: kuriozita.

Vede sociální síť. Pokud Mark Zuckerberg měl nějaké hluboké přání, když tloukl po nocích do kláves své slavné algoritmy, jistě už polyká antidepresiva po hrstech. To, co se z FCB stalo, je úpadek.

Ta převaha obrazů, nadto tak banálních, je zarážející. Zatím jsem tam fotku, na které by Roland Barthes mohl rozeznat své punctum, nezahlédl. Jen obtisky smutné reality do rámečku, už ani ne do fotografického papíru. Jdeme račím krokem zpět, jak upozorňuje Václav Bělohradský. Co jsme se naučili, zejména v tom na vzdělání pyšném 19. století, zase opouštíme. Návrat od písma k obrázkům.  

A co je na nich? Kuriozity. Samé hloupé kuriozity. Zámečtí pánové si budovali kabinety kuriozit, v době objevování světa byly takové sbírky lákavé. Exotika byla něčím novým. Usušená hlava domorodce z Tichomoří, pracovní nástroj Laponce nebo obří brouk. Nad tím vším bylo možné ještě se podivovat. Ten údiv propůjčoval těm marnivým sbírkám legitimitu. 

Proč je ale svět pohlcen zálibou v kuriozitách ještě dnes? Nedostali jsme se do pasti věčného návratu téhož? Nebo je lépe to nazvat úpadkem, propadem na samé dno možností? Paradoxně, neboť možnosti zesilujeme, ve skutečnosti jsou však takové možnosti jen přízemím světa, který byl dosud kulturou zbudován. Jak píše Vattimo, je nutno vyznávat jistý "slabismus", nevyužívat všech svých možností. Bylo by pěkným úkolem nevyužívat možnosti nepřetržitě vysílat do oběhu nekonečné množství obrazů a sdělení. Neboť v jejich nekonečnosti je jejich konečnost: čím více jich je, tím méně znamenají.

"Mým očím nutno stále házeti potravu." Jindřich Štýrský předpověděl s jasnozřivostí umělce a surrealisty budoucnost.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.