jablůňka

jednooká panenka

vzpomněla jsem si na knížku o jablůňce, kterou mi mamka četla, když jsem se učila mluvit a poznávat svět :o) ...


jablůňka

 

probudila se z rána

podivným skřekem

má jablůňka malá

 

natáhla jsem k ní ruku

prsty hladí kůru stromu

 

zachvěla se jemně

 

nechala jsem vítr

by cuchal její listy

 

tiše plakala

a já nevěděla proč

 

snad byla ráda

že má s kým sdílet..

 

 

 

pohled

 

vzals mě za ruce

tak něžně

do tvých teplých

složila jsem své ledové

 

v očích ti tančily hvězdy

najednou tu bylo více

než jen dotek a hvězdná obloha

 

v ten moment

bilo mé srdce jen pro tebe

bála jsem se

snad to byla láska

 

proč odcházení někdy

tak bolí

 

pohled do zrcadla

skrýval pravdu

o mém odrazu

 

 

 

zapomněnková

 

prší ti do vlasů

a měsíc se válí v lukách

jak rozverný básník

opitý slovy

 

o pravdě

 

mé já počítá další léto

léta jsou fajn

občas naprší, občas zafouká

ale většinou je hezky

 

jsem stín pocestného

který přišel bez majitele

 

zapomněla jsem ti napsat...

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.