labuť

jednooká panenka

labuť

 

tříštivost skla

propuká v pláč

a mé jedovaté slzy

navlékám na šňůrku

 

labuť vzlétne

nikoliv z povinnosti

láska je pták

svéhlavá, jenom proto

že chce taková být

 

krásná a nedotknutelná

hladí po vlasech

neviditelná existuje

v našich srdcích

 

následuju vodu

která nikdy neplave

proti proudu

 

 

 

za noci

 

řešetem snů propadá

nekonečno tmění

vítr rozfoukal hvězdy

v očích měsíce

co s načatým večerem

dopít, dolít

 

poplujem tajným oceánem

v mysli

poplujem dlouho

do přístavu pravdivosti

tam, kde zapadá slunce

 

snad se červánky nebudou zlobit

když je přebarvím

na modro

 

stále ještě je noc

 

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.