Utopenci noci

Movsar

Vichřice

Popelnice rozkutálí do stran, ty plechové kuželky ulice. Vichřice. Prý ji včera v noci bylo moc, hlavně na horách. Do televize o ní mluví holka: byla s kamarádkou právě na výšlapu a bylo jí náhle tolik, že musely přenocovat na horské chatě. Dvě kuželky drobných tvarů. Tam pod dekou vysoko v horách. Porazil je, někdy pozdě k ránu, náhlý náraz něhy?   


Utopenci noci

Sněním zrychlený dech spáčů, šramot zvířat a drobná světla nad knížkami. Sídliště vzala půlnoc. Otevřeš kohout rádia a necháš téct milostné písně proudem. Až ráno pak vydá utopence noci. 


Zprávy

Městem plápolají poslední světla bytů, Hudečkovi noční chodci už překračují telegrafní dráty nad Smíchovem a světélkují. V drátech to zapraská, to osamělci z opačných stran si ještě vyměňují zprávy. Krátké. Textu v nich moc není.


Hvězdy

Zase vyšly hvězdy. V ulici bliká maják policejního auta. Snad se někdo dopustil těžkého zločinu a teď je brán k odpovědnosti. Tváří mu jde modré a červené světlo a taky lehký spleen, že už v soukromí nezlaská horký klín. Hvězdám a kuřákovi v protějším okně je to lhostejné.


Na blatech snění

Litoměřické kino. Sametová bublina snění. Pán produkce udělá tmu, rozžehne plátno a políbí ústí žluté limonády. Uvaděčka kužílkem baterky ještě přivede opozdilce k místům, podobně jako v padesátých letech proslulý Strejček vodil útěkáře na blata. Taky budou utíkat do světa. Do světa snění.  


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.