Lehký dotek věčnosti a žůža

Movsar

Lehký dotek věčnosti a žůža

Adventní úsměvy na tvářích dívek voní purpurou. Je za tím lehký dotek věčnosti a žůža. Leckterá s sebou nemá svojho muža.

V ulicích dochází k pohlavnímu vření. Je za tím změna klimatu a odvážný střih oděvů. Je za tím změna dogmatu.

Na Náměstí padlých hlav sedí ve skleněných kubikulech důchodci ze severských zemí. Pijí ze sklenic štěstí a pozorují kvas kolem. A teče ten kvas po dlažebních kockách, kudy před staletími tekla krev z hrdel. Výletnice se shýbá pro jednu z kostek a nechává ji manželem vložit do batohu. Až budou zpátky doma ve Varšavě, přemístí tu vzácnou relikvii do vitríny obývací stěny a budou ji ukazovat návštěvám. Je do ní vsáklá krev českých pánů, bude vysvětlovat přátelům ta vzdělaná žena. A oni, s polským smyslem pro aristokracii, uznale pokývají hlavami a navrhnou: No, dobže bedže, něch pani da špiritusa, vodke Pilsudskiego, napijmeše na čoskum šlachte. A zpijí se k slávě českých dějin. A za to bohatýrské gesto jim dík.

Pod Prašnou bránou hraje mladík na saxofon. A o kus dál žongluje pyknik v dresu s fotbalovou merunou. Jde jim to oběma, dnes se tady sešla partička.

Kolem Palladia vyvařují víno a rum. Kdo chce, ten si do kelímku může vložit kubánský pomeranč. Škoda že rum kubánský není.

Oslík v ohrádce stříhá ušima, dal by si pomeranč. A kdyby tak byl máčený rumem, to by se pak večer spalo! pomyslí si a nastaví ušiska dětem k drobnému laskání.

Je mezi těmi kvasnými chodci taky dost těch, kteří spolu jdou kulisami Vánoc prvně. Pro ty má ještě horké víno v kelímku zvláštní význam: je to obřadní tekutina i afrodisiakum, je to likvor zasvěcení.

To osamělci kojí žízeň po lásce mlékem měsíčního svitu. A když žízeň neustává, dávají se do vytí.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.