V ateliéru

Gogin

Ono být pozván do ateliéru není zas tak samozřejmá věc. A to ani, když se s dotyčným nebo  - přesněji  řečeno -  s dotyčnou už nějakou pěknou dobu znáte. No znáte. Zkrátka jste jí byl představen, víte o sobě. (Ve skutečnosti jsem se s ní poprvé setkal už o hezkou pár let dříve – a to tehdy byla ještě i se svým manželem – už tenkrát na mě udělala dojem kultivované a komunikativní společnice – ale to bylo tak dávno, že jako by tomu ani nebylo).


Byl jsem tedy pozván, nebo přesněji řečeno přibrán do ateliéru. Na stěnách visí obrazy, na place je několik soch. Asi by se slušelo dotyčnou výtvarnici představit – je jí akademická sochařka a malířka Eva Brožová. A o čem jiném si v ateliéru povídat,  než o sochách a obrazech.  Kromě prvotního zaměření na figurální tvorbu mě zaujala třeba venkovská krajinka z těchto míst.   Co se týče soch, zjišťuji, že se jedná o pěkně komplikovanou proceduru od matrice k finálnímu výrobku.


Zkrátka posezení v ateliéru se stalo takovým příjemným zpestřením jinak horkého letního dne tráveného na chatě. Když už byl zmíněn pobyt v přírodě, za povšimnutí stojí i všudypřítomný hmyz -  ať už v denní  či noční podobě. A výtvarnice opět překvapila, neboť vytáhla platíčko s odborně zpracovaným a přišpendleným hmyzem nočním. Musel jsem se pousmát. Ano, to je ta samá havěť co v noci kroužila kolem lampy u mé postele.


Postavení takové výtvarnice na venkovské obci názorně může ilustrovat třeba hrob jejího manžela – rovněž výtvarníka. Tento hrob se odlišoval nejenom svým vyjímečným  výtvarným ztvárněním, ale i svou orientací, kolmo vůči ostatním hrobům. Stejně úplného docenění od místních obyvatel nenašla socha Krista…  Ztvárnila ji s méně rozpaženýma rukama na kříži než  jak je známo z běžných ztvárnění.


Jak to už tak chodí - všechno jednou končí.  Ale podobná návštěva se ještě párkrát zopakovala. Pak přišel podzim, dny se zkrátily a ochladilo se  –  i hmyz se kamsi vytratil. A další informace mám jenom zprostředkovaně: nejkrásnější socha prý ještě před dokončením spadla  a zničila se. Možná tedy ani nebyla nálada...
 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.