Dům prodavače tykví

Movsar

Dům prodavače tykví

Léto, velké manévry. Nízkonákladové lety rozstřelí houfy povalečů po světě, čas UV krémů a piva. Elektronický prostor rozkmitají miliardy fotografií z pláží, taveren i hotelových ložnic. Bledé matróny odhalí spálenou pleť zadnic, intimní deník člověka 21. století. Jen dům prodavače tykví zůstane stranou, tichý a plný stínů.


Dodatkové číslo

Chvíle soustředění, něco jako když za účasti státního notáře tahají dodatkové číslo, anebo když stařík na Můstku polyká meč. Ložnice v biologické hodině. A oba jsou vkleče. Ale jen ona tím bezděčně říká ještě něco víc.


Taková normální rodinka

Majda má prsty od medu a Kubík zas zauzlený lulík. Taková normální zpráva z rána. A být ti dva dospěláci slabšího naturelu, rodince už zvoní hrana. Jenže jim to zní jako rajská píseň, sladká jak prstíčky holčičky.


Rozkutálené štěstí

Inspiroval jsem se slavnou písní Pink Floyd Mother. Jak by mohlo vypadat její sdělení zhuštěno a převráceno naruby:

Děti. Vítr okolností je rozptýlí jak nad Evropou radioaktivní mrak, vezme je to jak celníci flašky z likérky Drak. Rozkutálené štěstí.


Vilmina cibulka

Vilmina cibulka. Ta tě až rozpláče. Jenže vydal by ses jen tak nějaké Káče?


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.