Karnevaly nenávisti

Movsar

Karnevaly nenávisti

První máj jako sopka chrlí průvod za průvodem. A některé připomínají dav z Boschova obrazu Nesení kříže. Jen ústřední postava chybí, tváře ohyzdně zkroucené hněvem ukazují ke všemu možnému, lapají po nepříteli jako po ztraceném dechu. A turistům je to k smíchu, neboť si na chvíli připadají v muzeu, před dílem minulosti. Uprostřed karnevalu nenávisti. 


První máj ve městě

Ulice dnes nepatří korzu. Dámy v kloboučcích a s deštníčky nebudou nakukovat do výloh s exkluzivní konfekcí, šelest kaváren nepostihne srdce města. Ne, dnes se mu dostane docela jinačího otřesu. Jako chuchvalec tučné blbosti se jím prožene dav.


Šedá armáda

Tahle armáda není rudá a ani není na počátku vítězného tažení. Tramvaje odvážejí lidi na frontu v potu tváře dobývat svůj chléb. A jedou od rodin, abychom přidali na patosu. Ale mají své náhradní rodiny v kolektivech spolubojovníků. A někdy trochu hrubé, jak už ve válkách bývá. Jedni si společně bafnou retka, jiní popijí distingovaně kávu, podobně se hrnkem saké loučili letci kamikaze. Ale pak už se lešením i openspace musí rozeznít bájné urráá. Aspoň do oběda.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.