Ethanol

Danny

Tento námět na povídku se mi zdál ve snu...


Pan Ogilvy chodil ke svému psychologovi každých čtrnáct dní, ale nyní si domluvil nový termín, i když u něj byl i minulý týden: stalo se něco nečekaného, co nutně potřeboval vyřešit. Otevřel dveře a doktor Hunting ho již zdravil: "Dobrý den, pane Ogilvy, jak se máte? Dáte si kávu, čaj, minerálku..." "Ani jedno z toho!" odvětil pan Ogilvy "i když nápojů se toto sezení bude týkat... Chápu to správně, že jako psycholog jste vázán mlčenlivostí?" "Samozřejmě," potvrdil doktor Hunting, "nic z toho, co tu řeknete, nemůžu vyzradit..." "Víte, u nás v práci..." pokračoval pan Ogilvy (psycholog si vybavil, že jeho klient pracuje ve výzkumném oddělení velkého chemického koncernu) "...podařilo se nám syntetizovat ethanol." "Ethanol?" reagoval psycholog. Chemie mu nic neříkala. "Chemický vzorec vám nemohu prozradit, všechno je to věcí utajení: jak víte, pracuji v potravinářské sekci naší firmy a zkusili jsme vyvinout nějaký nový nápoj, který by se dobře prodával." "A povedlo se to v tomto případě?" zeptal se psycholog. Jeho klient se nadechl: "No - možná až příliš dobře. Sice se nemá testovat na lidech, ale já si právě předevčírem tuto naši novinku osobně vyzkoušel. Výsledkem byl... dalo by se říct změněný stav vědomí. Takový: rozjařený, veselý, optimistický." "Tak v čem je problém?" opáčil doktor Hunting. "Samozřejmě... je tam ještě nutno udělat spoustu testů. Zjistit, jestli nápoj není návykový, nebo nemá nějaké vedlejší účinky: zatím nevím moc nic, až na to, že mi druhý den bylo celkem špatně. Ale to je moje vina, že zkouším nové, experimentální látky. Ale teď se dostávám k jádru věci: jde o moji manželku." "Vaši manželku?" divil se psycholog, "co ta s tím má co společného?" "Víte... ethanol jsem otestoval doma: nevěděl jsem, co to se mnou udělá - moje výzkumy pouze ukázaly, že daná dávka nebude pro můj organismus jedovatá - a žena se lekla, že se chovám divně. Byl jsem takový... divočejší a ona se lekla. A teď to vypadá, že se narušil náš vztah. Začala mluvit o tom, že chce odejít. Když jsem řekl, že jde o novou chemikálii, řekla, že jsou to výmluvy..." Psycholog přemýšlel. Co by tak asi panu Ogilvymu poradil? "Víte co?" napadlo doktora Huntinga nakonec, "zkuste jí nalít taky." Když za dva dny po tomto sezení došla psychologovi SMSka "NALIL JSEM TAKY. POCHOPILA. DIKY MOC." usmál se nad dalším vyřešeným problémem.
Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.