Honzíkova cesta

agáta5

bylo mu pět let, když ho poslali rodiče vlakem k dědečkovi ... v dnešní době... nemyslitelný!!


Dávno tomu co se zabouchly naposled starý dveře naší knihovny
Ještě je slyším když si nostalgicky připomínám
Skoro jak pálení čarodějnic – hromady knih na skládce
jen škrtnout sirkou
Neruda vančura seifert říha…
se v hrobě obracej       a lidi zapomínaj
Číst
Milovat
Mluvit
Zase se stíná po staru  
plivat  se učíme   plivat a stínat

   

V červených kamenech tam dole u řeky
Čas drásá klikatice
hromadí odpadky citů a pokory
a pak z nich po nocích sešívá jednorožce
vypadá trochu jak recyklovaná flaška od coly
trochu jak kelímek od ramy
zařehtá?
Zařehtá!      Do noci zoufalejm

                             Koupíš mi koníka?

 

Svůj nářek maskuje v pramenech prázdna        a pak je nakrájí do sítí
ve kterých čeká na rybáře
s návnadou
za levný brambory
za mír          splašenej koníček  nejspíš se uřehtá

 

v červených kamenech dozrává láva
poklepávám do rytmu tý stvůře
tak horká

tak živá …

jak honzíkova cesta za dědečkem
 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.