snad kdysi

Lean

 

Jednou

jsem nechtěla někam jít s matkou za ruku

 

jednou

 

jsem pustila uzdu i oj i kmen co drží

mou korunu

 

jednou

jsem praštila vlastní pěstí

do vlastní hlavy

řekla jsem: jen jednou

 

jsem tady

 

a tak tu hodlám být

 

nechtěj se se mnou setkat

pokud nebudeš v mých očích

pochodní

která mi svítí

chodníkem

po kterém se dá jít

 

a raději vlastně vyhni se mi když nebudeš pokorně ležet na té zemi po které jdu protože nezakopnu

roztluču hroudu

i kámen

když nebudete hodní a

 

sním a spořádám všechno co bude výživné a vyplivu malé

aby cupiutali a vláčely své tenké nožky životem...

tak

 

se mi vede

ne zbaběle

 

stále víc a víc nověji a svěže

 

že ani nepoznávám

 

snad jsem jen přiopilá

?volností

ale nevidím kde by se dalo najít to

 

co snad kdysi mohlo být

 

minulostí?

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.