Lubo

tartaro1

 

 

 

 

 

může být v člověku něco stálejšího než otisk osobnosti

která, ač vás okolí vnímalo jako nezodpovědné dítě

sama šla do rizika a brala vás co sobě rovného?

byl tu a najednou není. i baže, neviděli jste se léta

přesto když zmizí, stále vámi rezonuje tahle blízkost

ten prvotní vzruch

který se vlnil jako povrch kmitajícího tělesa

jako základní tón a veličina šířící se celočíselnými násobky

vaším životem. energie jako dvě spojené, obrovské ruce

za holou hlavou. liché a sudé, sudé a liché

tak i tak

zmizíme, kmitáme

ač samotní, chvějeme se silněji

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.