Kocovina

nascheanou

 

 

 

 

Potácíš se ulicemi. Jsi unavený ze svých kamarádů s růžovými tričky, límečky na stojáčka a s drahými hodinkami. Jeden z nich kupuje šmelinou byt na Praze 6. Druhý z nich se rozchází se svou dlouholetou přítelkyní. Všichni se rádi baví o mrdání a ranní stolici. Nestydí se ani před křehkými dívkami.

Potácíš se ulicemi. Motá se ti hlava, máš zpomalené reflexy, tvé tělo už tě v noci neposlouchá. Doma tě v posteli čeká tvoje malé, zachumlané štěstí, drobná slečna s malými ňadry a propadlým hrudníkem. Už teď víš, že má strach, kde jsi tak pozdě, nenapsal si poslední večerní zprávu. Chce se ti močit, ohodíš tedy úzký kmen stromu v parku. Kolik moči tudy už proteklo? Sleduješ svůj proud vsakující se do suché trávy. Už dlouho nepršelo a zkřehlá zem žízní po kapce vody, po svěžesti, vláze, možná i ranní rose.

Odemykáš dveře bytu, chvíli se nemůžeš trefit klíčem do zámku. Slyšíš jemné oddechování zachumlané slečny, která ze spánku křičí « houpačky, houpačky a brouzdaliště ». Snažíš se ji probrat, ale spí dál, cítí z tebe pach piva, hořký ocas, který máš na jazyku po šesti pivech a pár panácích. Přítelkyně se znechuceně odvrátí, přetočí se na druhý bok a po výkřiku ze spaní sní dál. Kéž bys i ty měl tak lehký spánek.

Vyčistíš si zuby, znovu se vymočíš, napiješ se studené vody. Zalehneš. Dnes usínáš úplně sám. Ráno se probouzíš s kocovinou. Poznáš to tak, že máš ztopořený úd, celý se třeseš a jediné, na co myslíš, je sex. Přítelkyně nevypadá, že by si ráno chtěla vrznout. A tak čekáš, až se osprchuje, obleče se a odejde do práce. Neprohodíte více než deset slov. « To jsem tedy posral. », říkáš si a znechuceně si saháš do trenek, uvolňuješ nahromaděné pudy, ohrnuješ nahoru dolů, nezapomeneš si pustit svoje oblíbené porno na pornhubu. Je ti ze sebe samého zle, ale dnes to nejde jinak. Utřeš si kapesníkem bílý flekanec z podbřišku a myslíš na ženy, které by se na den chtěly stát mužem. Tvoje přítelkyně by jako první, kdyby byla muž, masturbovala. Vlezeš zběžně do sprchy a odcházíš do práce. Slibuješ sám sobě, že své pupkaté kamarády budeš vídat méně.

 

~

 

Pálí tě žáha, říháš včerejší piva. Na špičce jazyku se ti drolí kusy bílého prášku Rennie. Modlíš se v tichosti kostela svatého Jiljí. V zastrčené lavici myslíš na ukřižovaného Ježíše, na sex, na vzdechy, na letmé doteky po tričkem. Modlíš se a prosíš za odpuštění: před Klinikou si nad čtvrtou hodinou ranní žmoulala úd prokletého básníka. Přišla sis jako Honza Krejcarová, i když si tušila, že na druhý den ti ze svého riskantního chování bude úzko.

Modlíš se uprostřed tichého kostela. Máš mokré a špinavé kalhotky.

 

 

 

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.