Mám tě rád víc než tě je

nascheanou

žaluzie se pohupovaly v mírném vánku, venku se z ničeho nic ochladilo, nebe se zatáhlo, stromy šuměly, A rapoval do tiché místnosti plné cizích dechů, vzdechů, pokašlávání,

když je síla slov větší, než tíha nejhlubší úzkosti, nebojíš se, najednou se nebojíš ničeho, nebojíš se strachu ze strachu, kritiky, pěstí do nosu, facky zezadu, sebevražd, vlastní smrti, konečnosti…

 

jedu v metru, vagon se hýbe, dveře se otevíraji a zavírají, sluchátka zamotaná, odložený batoh, pachuť česneku a čerstvé cibule, stříbro na prstech černocha, co sedí naproti, ustaraný výraz znechucené ženské, už asi dlouho nešukala a jestli ano, tak špatně, černocha vystřídala asiatka s krémovými balerínkami, action bronson a nezávazný smích, sex beze slov, tiché mlčení, hlučná samota ve dvou, kam až mě může zavést automatická myšlenka, k vám pane j, kam jinam, ne teď ne, teď ještě chvilku ne, myšlenky spějí k síťovanému, bílému natělníku, k nablýskanému vysportovanému tělu, k masážním, dřevěným kuličkám v autě,

 

a teď nádech, výdech, budu vystupovat, přichází revizorka,

 

revizorka odešla, já přestoupila, řidič přehazuje výhybku, pachuť česneku přehlušuje vůně cigarety, slunko nad hradčanskou zapadá, vlak revolution už šel spát, ty jsi šel spát, čekáš na mě v tichu, mám tě rád víc než tě je, a já ne a ne zhasnout.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.