x vánoce x

maková panenka

jen tak...


neznámá

 

pro budoucnost měním svou historii

 

to tiché a rozdělené uf

jež těžce dopadlo na tvou hruď

a stínem opřela jsem svou duši

o oprýskanou omítku

 

jak zvláštní chování – psychiatrie

a čekání na ortel, který jsem už stejně

věděla dopředu

diagnóza – schizofrenie

 

až když jsem jela domů, došlo mi to

slzy se kutálely a já je polykala

 

pro své uklidnění – jsem pořád jen na začátku

(ale na konci potravního řetězce)

 

 

 

 

vánoce

 

pro spoustu lidí nutné a nepochopitelné

jsou ty naše stavy, chování

nezaměnitelné počítání a výsledek

jiné číslo než naposled – špatně

znova a znova a znova

 

a vánoce – jen další všední den

plný divného bytí u stromečku

- že by vánoce

nikdy mi nebavilo rozbalování dárků

to tatínkovo směšné divení se

 

možná jsem to měla popsat jinak

ale tak je to

 

jsem ráda, že vánoce jsou jen

jedenkrát do roka

 

 

 

za rok

 

a nebudu se objímat

protože se to nesmí

protože se mám příliš ráda

na to, abych tuhle komedii

políbila na rty

 

a mně je to stejně jedno

věnuj mi kousek tvé samoty

šeptáš

 

nechci

nevím

nekamarádím se s ní

s tou divnou paní na prahu

snad přišla pro desky se zprávami

jiných pacientů

kdo ví

ale tu sestřičku znám

jen ona si mne nepamatuje

 

tak zas za rok (?)


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.