Jak paní Terka zloděje chytala.

Ruža z Moravy

 

Jak se často u určitých  typů lidí stává, nikdo nevěděl, kolik paní  má hádat let. Drobná, štíhlá, no, spíš se dá říci, že více méně vyschlá, sukovatá. Všichni ji znali jako Terezii Válkovou, ale jinak jí neřekli než paní Terka z přízemí. Byla už nějaký rok v důchodu, žila sama po smrti manžela. Bydlela v přízemí činžáku, kde byly tři byty, její jednopokojový, další dvoupokojový a dva a půlpokojový.. V tomtéž podlaží byla kočárkárna a další velká místnost rozdělená na sklepní kóje s dřevěnými laťkovými dveřmi. U nich byly jen petlice s visacími zámky, které si časem lidé obměňovali, někteří dokonce přes dveře dali železnou závoru.


Časem v domě děti odrostly, kočárků nebylo tolik jako v době, kdy se sem mladé rodiny stěhovaly a tak tam lidé odkládali kola. Samozřejmě si je zamykali, dokonce časem dali stojan připevněný k zemi, ke kterému se dala kola přivázat. Stalo se totiž párkrát, že kolo i se zámkem někdo odnesl. Nájemníci se tam občas vystřídali, rodiny odcházely, nové přicházely.

 

V posledním čase se několikrát stalo, že zámek u některého sklípku byl uražený, případně jedna jeho část vytržená ze zdi a ze sklípku se ztratily uložené věci, ale hlavně zásoby tam dané. Zavařeniny, různé pití, cibule, brambory a někdy i sezónní věci, které se lidem nevešly do skříně. Sklípky byly chladnější, protože pod nimi nevedly roury topení, jako pod byty a topná tělesa, jako v sušárně,  tam také nebyla.

Jednou zavolal někdo z nájemníků policii, protože se mu ztratily schůdky, lyže, několik lahví vína, také pár sklenic  zavařenin, hlavně okurek. Domníval se, když škoda přesáhla 2 tisíce, že mu policie vyšetří, třeba podle otisků, jestli to nebyl zloděj, známá firma. Docílil jen toho, že dostal potvrzení pro pojišťovnu a protože byly překonány dva zámky, prý od domu a od sklepa, tak mu pojišťovna škodu nahradila.Zloděje neobjevili.

 

Tím to skončilo. Když se někdo vloupal i do sklípku paní Terky a nejen, že jí tam pobral nějaké zavařeniny, ale hlavně "ochutnával" její výborné marmeládky tak, že natrhl celofán, kterým vytrvale uzavírala skleničky starým způsobem,  hrozně se naštvala.  Umínila si, že si sklípek pohlídá. Z oken bytu viděla jen na jednu stranu domu. Jak to udělat, aby mohla pohlídat i druhou stranu? Ty sklípky většinou někdo vybral během dopoledne. Dům se od určité doby zamykal, dopoledne chodila jen doručovatelka, případně lidé bydlící v domě. Důchodců tam bylo jen pár a bydleli všichni ve vyšších patrech.

 

Po složitém pátrání došlo paní Terce, že ty sklípky asi nevykrádá nikdo cizí, musí to být někdo z domu, kdo se vyzná v pohybu nájemníků, odchodů do práce či ven z domu.. Poloprázdné sklípky nebyly nikdy poškozené, jen tam, kde byly určité zásoby. Zevnitř lidé dávali voskovaný papír, případně připínali látku, aby nebylo do sklípku vidět. Terka obcházela kolem a dívala se, u kterých je papír nějak poškozen, poodhrnut závěs mezi tyčkami dvířek a všímala si, jaké má kdo zámky. U jednoho sklípku, který patřil vdovci se synem, poškozen nikdy nebyl, přitom měl jen obyčejný zámek visací.

 

Celý týden procházela kolem sklípků, brouzdala po chodbě, tu něco otřela, tu zametla. Stávala za dveřmi bytu, poslouchala a jak se ozvaly kroky na schodech či klaply dveře vchodu, vyšla jakoby náhodou ven a koukala. Nájemníkům to vesměs nevadilo, jen jeden se na ni jaksi škaredil. Všimla si, že ho vidí dost často dopoledne doma a zdálo se jí, že i dolů z bytu několikrát za dopoledne sešel. Pokud ji viděl, jenom vyhlédl ze dveří domu a dělal, jako by na někoho čekal. Pak pomalu šel zpátky nahoru .

 

Terce nezbylo než se nastrojit, vzít do ruky kabelu a vyjít z domu " na nákup". V kabele měla nějaké maličkosti.. Měla určitý záměr, jen byla poněkud nervózní, aby jí vyšel. Zamířila na stranu k obchodu směřující, ale jen obešla dům a z druhé strany,  kde byl také vchod do jejich domu se potichu vrátila. Zůstala v chodbě u schránek, jako by tam šla případně pro poštu.

Čekala. Všude bylo ticho, jen občas bylo slyšet na opačné straně domu projíždějící auto. Slyšela šouravé kroky směřující do místnosti se sklípky. Klaply dveře. Bylo opět ticho, pak zaslechla, nyní již stojíc za dveřmi do sklípků, nějaké klapnutí a vrzání.

 

Pootevřela dveře a nakoukla do místnosti. Vzadu, zrovna u jejího sklípku zahlédla postavu, která zmizela za dvířky. "Chytil se." Terka totiž pár dní předtím mluvila na chodbě se sousedkou z protějšího bytu a vykládala jí, že jí sestřenice poslala balík a ona nemá v chladničce moc místa, bude muset použít sklípek.

"Však teď je už dost chladno a špek a klobásky se tam nezkazí. Sklenky se sádlem také vydrží, ne?" Ujišťovala se docela nahlas. Koutkem oka zahlédla, že někdo nahoře na schodech poslouchá. Nebylo těžké podpořit informaci kouskem zakoupeného špeku pověšeného do regálku blízko dveří.

 

Když si byla Terka jistá, že ten dotyčný je ve sklípku a hledá mezi sklenicemi, šla potichu až ve dveřím sklípku a začala si pro sebe hlasitě nadávat.

"Páni, já jsem nezamkla sklep. Zase ten zámek je otevřený." řekla, bleskurychle zaklapla dveře, prostrčila připravený visací zámek a zamkla. Pak, hlasitě si brblajíc, odcházela. Neodešla daleko, jen k sousedce do patra a od ní zavolala na policii. Netrvalo dlouho, dva policajti se objevili a Terka je vedla k místnosti se sklípky. Tu pro jistotu měla také zamčenou. Byla však jen na obyčejný zámek, od kterého měl každý, kdo měl sklípek, klíč. Proto ho nechala předtím v zámku, aby si zevnitř nemohl nikdo otevřít.

 

Terka přesvědčila policajty, aby donutili chyceného souseda otevřít jeho sklípek a tam našli leccos z toho, co se poztrácelo. Pěkně vyrovnané v regálu i pod ním, dokonce i ty schůdky opřené vzadu o zeď. Také v bytě, kam s dotyčným zašli sepsat předběžný zápis, jim padly do očí věci, které zřejmě nepatřily muži. Terka samozřejmě i se sousedkou, od které telefonovala, byly svědkyně, díky tomu, že se vetřely do toho bytu také.

Bylo z toho pozdvižení a ostuda. Nejhorší na tom bylo, že tím zlodějem nebyl mladík, kterého Terka původně podezřívala, ale jeho táta. Netrvalo dlouho a odstěhoval se pryč i se synem, který tvrdil, že nic nevěděl. Nikdy se mu prý táta nesvěřil, kde bere různé věci. Jen sousedé obdivovali Terku, jak to vymyslela a děkovali jí.

 

"Kdybych chtěla zloděje přistihnout přímo, mohla bych přijít k úrazu a toho jsem se bála." Odmítala díky spolubydlících.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.