pentimenti

atkij

 

 

pozoruju co se kde šustne

příroda umí být rychlá

až tě za sebou ztrácím

 

připomínáš se mi

vzletem ptáků  

překvapenou zvěří 

křupáním listí

uhnaným dechem

jmény jež stále dobře znáš

řekneš je a detaily nechtěně napadnou kontury

 

pak každá srna pták buk slepenec já

vypadá jako něco

co bylo dávno a tolikrát něčí představou

o pár tahů skutečnější

než když se rozumně plním vrstvím šrafuju

abych svému doufání zakryla vylézající siluetu

než se doopravdy ale doopravdy zapomenu

uprostřed někoho

v němž to krásně neznám

 

jako tuhle cestu

s doupnými stromy

proměnlivostí úžasně známou

tolika lidem  ptákům …

odnášejícím i přibližujícím skutečnost

tak nenuceně že bolí

 

příroda umí být rychlá

 

koňadra je za určitých okolností pěkná mrcha

říkáš

středem břicha se jí táhne černá čára

říkám perspektivou střelenou z našich ukazováčků

 

pravý čas ohnout je v kloubu

ruce propojit háčky

pravý čas zachovat finální obraz

 

dojmy přeci nemůžu vrstvit donekonečna

proto je věším jak svetry

za hřad skříně / kouzlem ženské skříně

v nových formacích

a zase radostně oblékám

vyznačenými rameny

k provětrání ok

 

pozoruju…

 

 

 

 

 

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.