Dračí

youdarkroom

"True..." S neveršovaným pokračováním.


Něžné srdce dračí,

Umí vhlédnout do pánova nitra.

Na něj, ani lest ďábla nestačí...

A hned uzřelo, co bude za rok, i zítra...

Spatřilo faleš a špitání bludů,

nechráněným lidským duším.

Ďábel si nechtěl trhnout ostudu,

totiž strachem, mu počala býti vesta těsná.

Tak radši strčil hlavu tupou do sudu,

radši zbavila ho draků, jeho sestra.

 

Dvorní kráska v rouše beránčím,

Jenž vyšla ven a draci se k ní slétli.

Slintali jí u kolen, i nad její krásou,

Však v jejím charakteru, aby se nepopletli...

 

Sevřela jim srdce a vymáčkla z nich klíče,

pak zavřela je do kobky a byli pěkně v... Víme...

Vlastně ani tam ne, prostě v žaláři ukryti,

před celým světem a očima lidského bytí...

 

Už tenkrát srdce dráčka Hilfa mělo kamennou krustu,

Nešlo sevřít a na čas zastavit dech.

Potřebný k uvěznění a zanechání v půstu...

 

A tak musela kurtizána občas ležet na zádech

a po vycházkách na tenkých řetězech.

A po hospodách jemně šimrat na křídlech.

 

Však srdce štítem lesklým chráněné,

krom lsti, ze strachu z prozrazení.

Cítilo prostup křehkosti hlasem teskným, osudem zmáčené.

A tak neutrhl se, z nití něžného chvění...

Vzhlédl se v její puse, měla jeho pěnu,

po holení na saténu...

 

Oddal se chuti blažené,

když mu kráska hrábne do perutí,

od kořene...

To vám dostal takové pnutí...

Že občas v té rozrajclé náladě,

propálil jí díru! Ve stropním obkladě...


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.