Tulák a jedna rada

Ozzozorba

Jednou přišel tulák za mistrem a požádal jej o pomoc:
„Mistře, jsem velice pokorný a nízký člověk, toulám se z místa na místo, nic nemám a nic nehromadím, 
jak dosáhnout osvícení?“
Mistr se podíval na otrhaný šat poutníka a pravil: „Běž a přines mi to co je nižší než ty.“
Tulák se vzdálil a rozhlížel se kolem. Viděl stromy a listy, ptáky a mouchy, mravence a brouky,
ale nemohl nic najít, co by bylo nižší než on. Nakonec spatřil své vlastní lejno a řekl si:
Tady je něco, co je jistě nižší než já. Už natáhl ruku, aby jej zvedl, když tu najednou zaslechl hlas, který vycházel z výkalu: 
„Ty hříšníku, nedotýkej se mě, byl jsem sladký lahodný koláček, vhodný pro obětní nabídku bohům a všichni,
kdo mě viděli, byli potěšeni. Ale můj bídný osud mě zavedl k tobě a zlý styk s tebou způsobil,
že jsem nyní v tak nechutném stavu. Lidé odvracejí své tváře ode mne a přidávají na kroku.
Jen jednou jsem s tebou přišel do styku a to se mi stalo osudné.
Jaké ještě horší ponížení by se mi stalo, kdyby ses mě znovu dotkl?
Tulák se hovínku uklonil a odcházel jako osvícený.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.