Řidič, ten tvrdý chleba má

Repulsion

Bez prologu


Že kola se točí a voní a zvoní
o asfalt
že za bezesných nocí
i muž slzy roní
a dál
a dál?
když žena vzdychá
máš raději soprán
nebo alt?

A stromy co se jen mihnou
hynou
někdy stářím
někdy houbou
rakovinou
někdy rukou
ne tvojí
jinou

A noha někdy už v křeči
šlape na pedál
neb ty musíš dál
krajina se jako film
ti na sítnici točí
políčko za polem
dávno rozorané meze
les sežraný škůdcem
člověkem či hmyzem
to vše ti padá do očí

Staví tě hlídka
zajímá se o tvůj dech
ano, zatím stále ještě dýchám
ale nenadýchám
a mám
zapnutý bezpečnostní pás
a co vy?
Co vás zadrží
až nepřizpůsobíte sebe
tomu, co nás zebe?

Jedeme dál
žvýkáme tvrdý chléb
dáváme si jej dnes
jedeme dál
snažíme se
odpouštět si
vlastní viny
a nic
a nic
neodpouštět
našim viníkům.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.