Vlčí město IX

Kandelabr


Vlkodlak se otřepal, aby se zbavil nánosu prachu, zavyl a vyrazil proti nim. Třemi skoky byl u mrtvoly, seknul drápem a rozpáral jí břicho.

“Drápnul mě! Pomoc! On mě drápnul!” zakřičel mrtvý, vyhnul se druhé ráně a zvedl se pro meč.

“Bodni ho do srdce!” zařval na mrtvého a po jedné noze přiskočil k vlkodlakovi. Ten se k němu otočil, zavrčel a rafnul po něm.

“Tak ho kurva sekni!” zasyčel bolestí, když se vyhýbal ohromné pracce a marně se snažil zaútočit.

Mrtvý máchnul stříbrným mečem. Hustá, temně rudá krev mu stříkla do obličeje. Zásah. Vlkodlak zakňučel a okamžitě se otočil na mrtvého.

“Dělej něco!” vystrašeně křikla mrtvola. Vlkodlak se rozmáchl a udeřil. Ozvalo se křupnutí, mrtvolova hlava se oddělila od trupu, opsala vysoký oblouk a odkutálela se pryč.

“Ty hajzle!” zakřičel a vrazil té černé bestii stříbrný meč přímo do srdce. Zvíře hluboce zakvílelo, několikrát sebou škublo a pak se sesunulo k zemi. Padl na zem vedle něj. Nemohl popadnout dech, v hlavě mu hučelo a dělaly se mu bílá kola před očima. Dejchej starochu. Pak se podíval na cukající se bezhlavé tělo na zemi. Skvělý. Tak a je to. Náměstí je odsaď přes dvě stě metrů. To se mám plazit nebo co?

“Jedeš? Mazej pryč! FUJ!AU! Haló?” ozvalo se.

Zbystřil.

“Mrtvoláku? To seš ty?”

“Jsem, ale brzo nebudu, jestli neodeženeš to hnusné… AU…psisko. Kšic!”

Vstal a klopýtal za hlasem. Po chvíli uviděl hlavu, ležící na zemi hned vedle zkrvaveného psa, který ji okusoval.

“Myslel jsem…”řekl, nakopnul psa a zvedl hlavu “že už to máš za sebou. Tak co?CHE CHE…žiješ? Seš celej co? HA HA.”

“Velmi vtipné.”

“Neztrácej hlavu CHE CHE.” zakuckal se.

“Mohl bys mě odnést k tělu, prosím? Nějak necítím nohy.”

“Hlavně, že myslíš pozitivně. Hele přiroste ti to zpátky?”

“Přirozeně. Časem. A teď, kdybys dovolil, tak bych odtud co nejrychleji vypadnul.”

Nasadil hlavu zpět na krk.

“Dobrý?”

“Moc ne…budeš ji asi muset přidržovat. Tak honem, ať už jsme odtud.”

Vyskočil mrtvému na záda, připnul se opět řemenem a přichytil mu hlavu.

“Kurva..my sme teda dvojka, na nás musí být pohled. Tak valíme!”

“Myslíš, …že ze mě taky může být vlkodlak?” zeptal se mrtvý v poklusu…”ten černý mě totiž drápnul…”

“Nestačí ti že seš mrtvej a že máš voddělávací hlavu?”

“Jenom…se ptám.”

“Rači čum na cestu.”

Běželi úzkou uličkou, všude bylo ticho, žádné vytí ani štěkání, jen těžké dusání seschlých chodidel, hluboké funění a tlumené sakrování rušilo podivný mrtvý klid, který městu vládl. Pomalu se blížili k náměstí.

“Tohle, je divný. Tohle je sakra divný.” Bručel, když se blížili k náměstí.

“Ne že bych toužil ňákýho toho chlupatce teď potkat, ale jde to najednou nějak zkurveně lehce. Kam se asi všichni poděli?”

Ulička ústila v náměstí. Docela hezké náměstí s kašnou a morovým sloupem. Cihlovým Krysákovým domkem. A třemi stovkami tiše stojících vyhublých a bledých lidí s vlčíma očima.

“Sem.” vydechl mrtvý.

 

(pokračování...)


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.