Písmák Lest rozumu
Bolestí od rána do večera
spálená slova přikryl dým,
divná moje slova, která
hrála u mě dlouho prim.
Stíny
Jsi stará; zemřeš-li snad dřív než já,
už pod našimi stromy nezazní můj krok,
tam nevkročí už noha má,
kde tvořili jsme, co čas nezmaří.
Anglická.
Poslouchám dobře, nějaký pták zpívat se chystá,že život je opakováním starých písní. Budoucnost zdá se být odedneška jistá. Můj život v pouhou náhodu vyzní.
V tomto kraji se říká, že ten, kdo zemřít má, předvídá budoucnost.
No more clichés
Nádherná tvářjako sedmikráska otevírá své lístky okvětní slunciTakže tyOtevřeš svoji tvář, právě když otočím stránku.
Okouzlující úsměv,každý muž by podlehl tvé kráse,Ach, krásko z časopisu.
Kolik básní bylo už napsáno pro tebe. Kolik Dantů psalo kvůli tobě, Beatrice.
Cestovní mapa
Když hádají se spolu dábel a bůh,každý nabízí, každý je hluch. který z nich je kterýkdo zaplatí televizi na večeryplné nudy,bohatý bůh, nebo dábel chudý.
Když čert nechce platit účty za elektriku,odpojí mu ji vmžiku. Že ne.
Příchod jara
-zvadlá kopretina na louce zpívá:-
Štěstí jsou jen dva lístky vavřínu,a důkazem je sedlina na vínu,že stvořila mě Vesna, byla jsem Venuše,taky na nic a taky bez duše. že příchod jara,jsou slova poloviční a stará.
Život je tanec na hudbu času,a jen hlupák hledá krásuv těžkých krůčcích života,vždyt krása, krása je prostota. Život jsou jen dva lístky vavřínu,ohraná deska a cíl, co neminu.
Kvalitní obsah má jednoduchý název
Jen ty dva kvítky vavřínu,co dokazují těžkou nevinu,že jsem nikdy něměl chvíli,kdy by mě krávy přemluvili,abych na poli,sázel topoly,abych v noci z rána,řídil lod bez kapitána.
Lidi břečí a ječí z léčeben,každý den říkají někomu ven. Sen přežvykují jako denní malátnost,tomu všemu - já říkám pro vždy dost. A že všem všechno prominu,- to jsou mé kvítky vavřínu.
Po takové době...
Po takové doběmi v hlavězní hudba očí tvýcha jak jsem vždycky stichkdyž přerovnalas mých myšlenek rub i líc,bylas mi víc než vánek, mnohem víc.
A jak líně na jaře vřes,kyne ptákům do nebesa chtěl jakoby letět s nimi,perutěmi mraků, jazyky ohnivými,A lístek větrem letí,a chce pořád jímavě vyprávěti,že je celý a přece nemá polovic,že letí vánkem, ten však je mnohem víc.
Kdo je vlastně debil?
Kdo je vlastně debil. Ten komu se smějeme my, nebo ten, kdo se směje nám.
Hádanka
Jsi krásná, jsi nahá, má drahá. Kdopak jsi. Je kolem hromada lidí mezi námi. A přece jsme tak sami.
Když chlad zimní noci...
Když chlad zimní noci v stíny se promění svět zahalí se do moci magie v kameni. Stíny se dlouží a tu náhle jakoby ožít chtěly a šum - nic dlouhé a táhlé jak bzukot včely.
Noc tiše šumí po kraji, a jen smutní jen, její tíhu poznají, jen ten, kdo není spokojen.
Jak smutná je noc, je vrah, pro poutníka znaveného, převáží na miskách vah miska smrti jeho.
Procházka Prahou
Zelené železo na střechách, připomíná starý hrách, tak jako celý den v Praze, byt přijde velmi draze, zůstane v paměti ještě za rok nad hromadou vleklých stok stojí město co zná svět, je jak podzimní květ nad vltavou měsíc za zenitem jest čumí na střechy pokryté prachem cest a do toho nějaký holky furt, běhají za turisty - to je spurt za pochybným štěstím za penězi, v tom dnešní generace vězí dělat málo a za to moc brát, at zaměstná tě Siemens nebo kat, všechny chtěj být modelky, ikdyž kozy mají nevelký ale hlavní je bejt mladý, mít styl koupit si klády a být úspěšný Američan v cajku, být skupinově zařazen spálit vlajku republiky kde nefunguje nic zhulit se trávou o to víc. Hlavně vstoupit do Evropské unie křičí opilec když kandelábr poblije v tomhle zkurveným státě s prezidentem Klausem v mlatě už tak být v unii tam lítají do huby pečený kuřata až k nám pod duby nebo vlastně pod lípy rychle kde je jen koryto vyschlé autority za nic nestojí každý je generál po boji. Když se procházím a nechám se vést po nejhezčím ze všech měst přece slyším klidný tep krásy staletí že lev z věže nakonec nesletí. Už se nás chce Evropa zbavit zas ale pro nás pracuje čas dávám unii tak padesát let a pak konec bude hned my zas budeme vyléčeni na čas a pak upíšeme se zas někam do prdele když preference budou skvělé jak si blahobit za nic rychle vydobít.
Pařba
Do sklenky vína drolím tablety rohypnolu, když zatahují v sálu rolety, zanesou mě obě spolu, až na konec stolu. Do sklenky, v přísvitu Jitřenky, drolím prach, co odvane strach, tiše, kručí mi v břiše. Ve sklence vína od tety, ze Suchdolu, utápím pomalu staré viněty, vín, co pili jsme spolu. A pak spadneme dolů.
Sen
Studánko, studánko v kameni, já vím, že ani ve snu nelení ty naše duše, a to povím ti jen tak suše, že jsem byl andělem na chvíli, dřív než se mi sny rozbily, a měl jsem jeho moc, a než jsem volal o pomoc, mohl jsem, čert mě vem, do duše nahlédnout všem, do duše nahlédnout všem.
Plul jsem oblohou jak albatrosy, a slyšel, kdo o co prosí, a chtěli prachy, chtěli moc a nachy, chtěli lidi, šukat, spát, chtěli nit rychle roztrhat. Studánko, studánko v kameni, viděl jsem podivné znamení, že se lidi neliší tím, co chtějí, ale tím, jak toho dosáhnout, a jen se tiše smějí, když jiný nemůže se z místa hnout
***
Tak zpívat jak jasmín bílý, že se mlhy zasnoubily. Tak se pustit ze skály, Skon je to pomalý, umřít jak strýček Li Po. Něco ve mě chcíplo. A už se to nenarodí, již nikdy, vaše blahorodí, aj, ten tér hnusně studí, studí jak výko od rakve, o(d)řízka, Bar Micve.
Konec
Tichou nocí jdu sám v pustém kraji,
kamenitá cesta blízká z mlh.
V dálce spolu hvezdy rozmlouvají,
nad poli se vunáší boží duch.