Písmák Anna
Jednou jste bezoblačným úsvitem,Podruhé soumrak v netichnoucí bouři,Potřetí lesní studánka,Počtvrté vlnou ve svárlivém moři.
Někdy jste jako jarní déšt,A jindy padlý sníh,Poránu vánku něžné dotyky,V podvečer úder vichrů mrazivých.
Vteřinu temná kosmu dálava,Minutu třpytné hvězdy zář,Oběma póly planety,Lunou, co neodvrací tvář.
Nejprve louka vprostřed květu,A potom kamenitý břeh,V nádechu úhoz kytarových strun,Výdech by jeden nezaslech.
Padlí Andělé
Upadl do prachu na křídle zlomeném,Anděl, co úsvitem zářivým plul. Na zemi chladné schoulený leží,S bolestí ve tváři čas jeho poslední,Do dáli běží, jak mraky oblohou. Hořkost slz andělských obličej smáčí,Vztyčeným rukám pomoci nemohou,Kdož po cestě z kamení ostrého kráčí. Soumrakem protkaná nebesa večerní,Anděl, co úsvitem zářivým plul,Srdce jak z ledu ničeho necítí,Na zemi chladné umrznul.
Město v Dešti
Ulice města deštěm skrápěné,Tak smutně proplétám se jimi,O tváře vítr se mi láme,Kapka za kapkou se tříští,Jak slza po nich kane,A na chodnících pryštíPotůčky vody pošlapané.
Ulice města deštěm zmáčené,Tak rmutně chodím mezi nimi,V kalužích, zda-li neuvidím,Červenobílou stříšku deštníku,Jak na ni pláče ocelové nebe,Zda neuvidím stříšku deštníku,
A pod ní ukrývat se Tebe.