Písmák Snažení
Sarkasmus naplnil mou duši
nebo aspoň má múza to tuší
Kde bere se nápad.
Nikde není snad napsáno,
Lihová víra
Raz dva tři.
raz dva tři.
tep. tep, tep
Stojím nad propastí, vítr fouká
E55 poblíž Olbramovic
Slunce svou sklání hlavu, staví hráze z mraků
pocity nálady se komíhají, jak oči smutné paní
v dálce průrvy žlutě svítí, poslední je to lásky pohlazení
bolí mě osud, bolí mě smrt, v očích mám hrůzu
Test subjektu číslo 36
Test subjektu číslo 36
Hledím zde do stěny a bílá barva se mi vpíjí pod kůži, zničehonic jsem se objevil zde. Nejsem tu sám dívka spanilá je tu zavřena se mnou, krvácím touhou vrátit zpět. Zanechal jsem na světě samotný nejkrásnější květ. Co horšího mohlo se stát.
Černá svatba
Černá svatba.
Závoj smutku přes oči máš, šaty černé, tělo krásné zakryly. Smutno je mi dnes, když krásu tvou jsem omýval měkkou houbou a halil ji do černých šatů. Již nedýcháš, srdce tvé jak led.
Slunce, motýl a ona.
Venku je déšť pak slunce osuší mou zem.
Krev se vpíjí do srdce nás všech.
Krev motýla z dálné země
který svlažil své hrdlo v našich životech
Město strachu
Město strachu
Sedím na stromě a houpu si nohou do rytmu.
Broukaný rekviem se line večerním lesem
a lidé hledají pravdu v šelestění jehličí.
Snílek
Snílek.
Ležel vtrávě, nikoho neposlouchal, neměl chuť lítat na duhových dracích, jen ležel. Čas, jako pán vdlouhé róbě, prošel kolem… Neměl chuť věnovat mu pozornost, dělal slepýho. Poslouchal jak mu proudí krev ve spáncích.
Není nad vzdělání
Byl to smutný den, za oknem utíkal život velkoměsta, které mi poskytovalo dlouhou dobu útočiště. Má snídaně se tvářila velice pochybně a na jejím obalu se smál zlověstný klaun. Vústech pochuť hořčice, Můj velkopanský zadek seděl na židli zplastu a vykazoval spokojenost. Naproti mě seděl můj kamarád a rozprávěl o globálních problémech hospodářství.
Test subjektu č. 35
Vtemném bludišti jsme zavřeni spolu.
Já a anděl, krutě uvrženi do samoty toho druhého.
Proč jsme tu nevíme, proč nemáme hlad taky ne.
Naše touha spatřit slunce je nekonečná,
Okno pierota
Okno pierota.
Život je jako had omotaný kolem jablka poznání. Uzavřeni do samoty bloudíme po ulicích, nikdo se nikomu nechce podívat do očí. Pod bílým nebem umíráme, milujem se a navzájem si lžeme.
Životní tango
Životní tango
Život je zvláštní tanec. Nikdo nezná kroky. Každý slyší jiný rytmus, ale všichni tančíme. Někdy lépe někdy hůře.
Hrob
Hrob
Letěli po nekonečné elipse ničeho. Jejich uniformy je svazovaly v posmrtné agónie. Třásli se zimou a potili horkem. Po každém průletu hvězdou jeden znich spadl.
Myšlenky
Myšlenky
Jednoho dne se mladý pierot toulal po městě Nenávisti. Jeho oči nakukovaly do hlav černobílých duší, které se plahočily vchabém pouličním osvětlení. Pierot kráčel ve stínu zdi a poslouchal myšlenky, které se honily duším vhlavě. Někde vdálce byl slyšet pláč.
Židle
Židle
1. : Hej jsi normální, to je moje židle.
2. : Sorry, ale když jsem přišel, nikdo na ní neseděl.
Méďa
Méďa.
Poklička na hrnci poskakovala pod tlakem páry, jako šílená. Mladík, ležící na matraci pozoroval strop. Místnost, kde se nalézal byla temná a zatuchlá.
Prosím vrať se mi.
Prosím, vrať se mi.
Už spíš a zrovna teď bych si přál být s tebou. Těžce oddychuješ a tvé vlasy se třpytí ve stínu hvězd. Zdají se ti sny plné radosti a bojíš se, že se v nich zjevím a vytrhnu tě ze spaní.
Růže
Růže
Pane pohleďte, ta růže, kterou svíráte ve své dlani, je mrtvá.
Nestydíte se zahubit tak překrásný život.
Pane, vám nevadí, že jste její záhubou.
Relaxace
Relaxace
Seděl jsem na prahu vnímání a pohrával si smyšlenky jako sbalónky zpoutě. Krev vžilách proudila obvyklým tepem, žaludek nejevil žádné známky nevolnosti. Vše bylo vpořádku, jen mysl bloudila vprostoru. Veškeré dění šlo mimo mě.