Písmák Nepatrné rozdíly
Nikdy jsem nevěřil, že jsem stejný
a tolik jsem chtěl, chtěl jsem.
Přizpůsobit se, mít stejný svět,
mít stejné starosti a kde jsem.
Těm, kteří vědí
Jednou to přijde,
možná ne dnes,
možná ne zítra.
Skaždou hodinou
Anorexie
Každým dnem ztrácím na váze.
Můj mozek trpí anorexií
a odmítá přijímat
vyváženou stravu
Být ptákem.. 18+
Město je posraný od ptáků
a dobře mu tak.
I já mít křídel a zobáku
tak seru jak pták
Terra ignota
Terra ignota
Je to jak otázka na tělo,
lepí se a slintá do prázdna.
Na stole prostřeno ze střepů,
Variace
Variace
Když pije čaj je krásná,
je krásná a neptá se
co že vidím na kráse,
KATY
KATY
Červencové noci bývají často dusné a suché, stejně tak jako ta dnešní. Když se Kateřina probudila svítilo na displeji budíku 1:32. Ani ji to nepřekvapilo, neboť se v noci budila často, ale tuto noc to bylo horší: dusno se jí usazovalo pod kůží a suchý vzduch ji dráždil ke kašli. Měla by se napít, ale to musí vstát, dojít do kuchyně a zkohoutku odtočit vodu a to vše ještě potmě, aby nevzbudila manžela.
Soudružská obměna
Soudružská obměna
Čí zradil jsi zemi,
když zrozen jsi vtéto,
když předky máš kdesi
Kšeft
Měl jsem ještě hodinu čas. Hodinu, které bych se raději zbavil, protože právě ona rozdmýchávala mé pochybnosti. Ještě nikdy jsem nevzal úkol po telefonu, bylo to proti mým zásadám, ale Stárského doporučení pro mne znamenalo dost vysokou zárukou. Chodník se mi lepil na boty a hlasy Afričanů, kteří postávali u hotelu kousek ode mne jakoby míjely mé uši.
Sestřička
Já znám tu vílu, věřte mi.
Snad možná anděl, chcete-li,
jenž dodá teskným očím klid,
když vlabyrintu nemocnic
Bonita pochopení
Bonita pochopení
Byť svykloubenými rameny, svět neobejmu,
nezastavím, nepochopím a nechci.
Nechci rady, vždyť pochopení je jen hra
310 – 313 R.A.F.
310 – 313 R. A. F.
Vakcínu sobectví do žíly
dostanou ti, kteří přežili,
ti kteří neměli tušení,
Nezapomínejme na III. odboj
Je to už patnáct let od chvíle, kdy jsme cinkali klíči, na prsou nosili trikolóru, odznaky Občanského fóra a byli rozhodnuti, že se provždy zbavíme komunismu. Ale jak to všechno dopadlo je vidět na každém kroku. Funkcionáři KSČ jsou stále na svých místech. Soudci, kteří vdobě normalizace ukládali tresty, teď zajišťují odškodnění a dál soudí tytéž lidi.
Pro Craerassy
Kurva, zas bych z vztekupod deku schoval hlavu,otravu každého poslal do řiti. Zas nesvítí ta žárovka,pohovka vrže jak sviněa líně se válí z cigaretpřes můj ret hustý dým. Nevidím, neslyším, necítím. Slyšíte, nechte mě.
Pod taktovkou …
Pod taktovkou …
Klávesy bez ptaní,
ať černé, nebo bílé,
do noty zahrají,
Ve jménu změny
Ve jménu změny
Dál konejší tu hlasy
medovými slovy,
dějiny nevytisknou
Na čepeli nože
Na čepeli nože
Za oponou skrytý obraz mravních zásad.
Scénář lidských žití spovinností jásat
na čepeli nože, nelze sebou trhnout.
Rudé tu růže už nekvetou
Rudé tu růže už nekvetou
Rudé tu růže už nekvetou,
zahradník přestal je zalévat.
Lidé jich nechtějí pro tu svou
Smutno je v zemi
Smutno je vzemi
Smutno je vzemi,
kde král je hluchý,
kde kruté sněhy
Slepota důvěry
Slepota důvěry
Skeptické oči vkaždém znás jsou,
někdo se dívá, jiní si lžou.
Nasládlý výraz, obscénní klam
Přidány mp3
Hlášení místního rozhlasu.
Některé texty je možné hodnotit i v celých písních (formát mp3), které najdete na:
http://www. drmephisto. mysteria.
Pocity (+ mp3)
Pocity
Jak žebrák na rohu kostela,
jak ten roh, který už docela
slouží teď jen psímu močení.
Láska v tom není
Láska vtom není
Láska. Láska ta vtom není.
Jen jakési podsvícení
citově zbarvených vztahů
Vnitřní podzim
Vnitřní podzim
Každá duše má své počasí,
ta má nejblíže je podzimu,
když vmlze mrholí a vítr
Dobro s cejchem zla
Dobro scejchem zla
Pokoj, hotel, na schodech prach
a ruce na zábradlí.
Podzimní mrak a ticho střech,
V tramvaji
V tramvaji
Stál jsem tak blízko, tak blízko
že natáhnout ruku je moc
a pohled zas dal mi málo
Kapitulace
Kapitulace
Svléknu se a podstatu promítnu vreálu
Vmozku vystřílím všechny své zrůdy
Vpavoučích sítích jen sám na loďce ztitanu
Romantička
Romantička
Urazil jsem romantičku,
když jsem zkalhot vytáh tyčku.
Neslyšela už má slova,
SEXISTICKÁ – aneb s nadhledem z podhledu
SEXISTICKÁ
– aneb snadhledem z podhledu
Napiš mi zprávu,
už jsi velká holka.
Měli poměr
Měli poměr
Když se vzali, měli poměr.
Řekla dítě bude po mně
krásné, chytré, žádná věda,
Pro …….
Pro …….
Znám ženu co vpoezii topí žal,
znám ženu, jejíž slova pohladí mě.
Znám ženu, kterou nikdy jsem nepoznal,
Hrobník
Hrobník
Vyčinili hrobníkovi,
že prý krade cenné kovy.
Když řekli vrať zlaté zuby,
Fidel
Fidel
Do éteru zpráva letí:
Navštívil nás Fidel Castro.
Poobědval guláš spěti,
Hvězdářka
Hvězdářka
Kapka za kapkou do prázdných kastrolů,
metronom úderů, metronom srdce.
Láska i smrt sedí stebou u stolu.
Znásilnění duše
Znásilnění duše
Já znásilnil duši básnířky,
tak krutě a nelítostně
a přesto sněžným citem
Úděl meluzín
Úděl meluzín
Saze meluzíně líčí tvář,
když vobjektivu marně
snaží se uvěznit její akt,
U SOUDU - aneb vypadala starší
U SOUDU
aneb vypadala starší
Po čem touží mladé děvče.
Po lásce. Věřit se nechce,
Na rohu postele
Na rohu postele
Srulovaný pruh kouře zplných plic,
na rohu postele, na čele hic.
Jen zvuky erotiky do oken
Donchuánství
Donchuánství
Dominanta je prý vmém vlastním já.
Vítám vás, má otrokyně.
A vás také a též vás.
Z pohledu negace (+ mp3)
Zpohledu negace
A zase všechno dokola se točí.
Myšlenky před spaním ve svém pochmurnu.
„Halo pane, jen pojďte si pro urnu. “
Motýl
Motýl
Na louce našel jsem motýla,
omráčen byl ranou do týla.
Naštěstí je celkem vpořádku,
Erotická
Erotická
Vblouznění splašených hormonů
dívám se na obrysy tvarů
očima tisíce špionů,
Pohlaď mě
Pohlaď mě
Pohlaď mě a pak mě znič,
vykosti jak kus masa.
Pohlaď mě než budu pryč –
Hlasující parlament (+ mp3)
Hlasující parlament
Zrušte prosím vtelevizi
zparlamentu přenos přímý.
Zposlanců maj lidé krizi,
Padělatelská
Padělatelská
Brzy bude Ježíšek,
na stole mi leží šek.
Na stole mi leží šek,
S povolením CO
Spovolením CO
Mám tvarůžky zOlomouce,
obalím si kolo vmouce.
Pak ho prsknu na olej,
Reprodukční
Reprodukční
Tam za dunou na poušti
Ahmed Kláru napouští.
Bříško se jí zkulatí,
Napsal jsem ti…
Napsal jsem ti…
Já napsal jsem ti báseň
a tys mi řekla do očí,
že budu asi blázen,
Mafiánská
Mafiánská
Na můj telefon Nokia
volá Yakuza zTokia.
A já vřece Labe tonu,
Za branou
Za branou
Vústavu za branou,
cimru mám zabranou.
Cimru mám zabranou,
Emigrační
Emigrační
Tak už si to kRiu šinem,
vzali jsme to Iljušinem.
Jen děd vrčí jako lev:
Stařecká
Stařecká
Vtom davu mladých dívčích těl,
já opojení najít chtěl.
Teď píšu jim na holou tkáň,
Nevěra
Nevěra
Leželi jsme spolu,
já čekal až zhasneš.
A ty ses mě ptala,
Hrátky v poli
Hrátky v poli
Píše si tu do deníčku
jedno mladé děvče,
že už ani na chviličku
Drzosti
Drzosti
Není mi hloupé opíjet svou důstojnost,
jako není mi hloupé plýtvat kritikou.
Co já můžu být pro umění za přínos,
Paradoxní lži
Paradoxní lži
Pověz mi, maminko moje,
proč nosíš sem ty růže.
Pověz mi maminko, pověz
Nepochopení
Nepochopení
Když supi ladně po obloze krouží,
tu mršina se stává švédským stolem
a krysy též přijít si na své chtějí,
Linkovaná existence
Linkovaná existence
Rychle, fofrem, všechno vletu,
mezi lidmi umné kličky,
stačí povel na co větu,
Telenovely
Telenovely
Zařadím se do šiku
lidí, kteří hltají
ty mýdlové opery
Malířce
Malířce
Chci z obrazu tvého, z barev a tahů štětce,
ruce své vztáhnout ze schnoucího oleje,
poodhalit šíji tvou, jež skví se tak křehce
Hodina Orionu
Hodina Orionu
Mám krásko pohled k nebi zavěšen
v pozdní čas, v hodině Orionu.
Ruku ti podám, hle není komu,
Ženská oddanost
Ženská oddanost
Byl muž, měl vsrdci hněv a zlost
a ženu, to byl růže květ.
Však klíčila vněm posedlost;
Já nevzešel z velkých básníků
Já nevzrostl zvelkých básníků
Já nevzrostl zvelkých básníků,
jsem jen okem na stožáru
co svůj pohled vrhá kzániku
Být trnem v zadnici
Být trnem v zadnici
Zas urazil jsem kohosi.
Na soudní stebou lavici,
husa křičí potrefená.
Déšť
Déšť
Vteřiny, bílé střípky z promočeného nebe,
v barevných obrazcích zdobí koruny stromů
a tam vdáli jde průvod, tisíce lampionů,
Kritikům poezie
Kritikům poezie
Už pryč je doba básníků,
co byli dávno mlčí.
Vášeň, něha přes internet,
O volnosti
O volnosti
Na úpatí hor chci za noci stát
a khvězdám promlouvat a mlhou plout.
Zrukou odhodit z želez těsných pout,
Život růží
Život růží
Ksvátku dám ti, lásko, životy růží knohám.
Vduchu smuteční šat opráším,
který úctu ktělu přináší
Zamyšlení
Zamyšlení
Jít vrátit čas tam do těch míst,
kde jako kapek vdešti,
kdo ztopil chyb a nářků hnízd
Srdce jsem položil na chodník
Srdce jsem položil na chodník
Srdce jsem položil na chodník
a čekal co bude se dít.
Ne však sláskou pouhý obchodník,
Pohled dekadenta
Pohled dekadenta
Úsměvy a tváře šedé,
jak oblaka nad Prahou.
Listy lipové jsou bledé,
Nádražní blues
Nádražní blues
Mám duši sněhem zavátou
a vsrdci divný linoryt.
Jen jediná má přání jsou,
Na okázalost není čas
Na okázalost není čas
Na okázalost není čas,
podej klíč a šroubovák.
Jen Karle, Franto, žádný pán.
Sonet o dokonalosti
Sonet o dokonalosti
Točí se soukolí vesmíru,
kyvadlo tempo mu udává.
Skorunou znádherných safírů,
Psí balada
Psí balada
Jsem bídný pes, jak říká se,
který nemá svého pána.
Ani pelech, když stmívá se,
Stíny starých chrámů
Stíny starých chrámů
Kam stíny jdou, honosných chrámů.
Je to pouť od nikud nikam.
Snad před sluncem schovat se zkouší
Sladká chuť trpkosti
Sladká chuť trpkosti
Příchod trochu odevzdaně.
No, tak teda vítej zpátky.
Vkapse vyklepané startky,
Neviditelný
Neviditelný
Ráno vstal zpostele a podíval se na svůj obraz vodrazu tabulky skla. Venku svítalo. Slunce se zvolna protahovalo tmou a stíny se honily po ulici. Dnes je ten správný den.
Podivná pohádka
Podivná pohádka
Bájný rek, tam vdálné zemi,
králem svého otce měl.
Řekl mu, že sobě ženy,
Dekret za zrušení lásky
Dekret za zrušení lásky
Denně se probouzím stepem na své ruce
a na patro lepí se svědomí,
ta podivná pachuť vústech chutná tak trpce –
Není mnoho důvodů, proč se dožít důchodu
Není mnoho důvodů,
proč se dožít důchodu
Když dožiju se důchodu,
nebudu se mít tak skvěle.
Nedokonalé místo činu
Nedokonalé místo činu
Už tomu bylo několik měsíců, co prošla rozvodovým řízením. Po pěti letech strávila vánoce sama srodiči, vyslechla si připomínky od své setry, že si za všechno může stejně sama a hlavně se snažila přizpůsobit svůj život, životu svobodné ženy. Poloviční nákupy vmarketu, žádné velké vyváření – taky pro koho, vždyť jí samotné stačí nějaká rychlovka, otupělé sledování televize a častější návštěvy kamarádek. Zrovna včera u ní doma oslavily její pětadvacetiny.
Zvonek neklepe
Zvonek neklepe
Vkřesle obývacího pokoje obracela stránky na oranžovo obarvené stínítkem pokojové lampy – četla román. Milostný příběh podkreslovala televizní show komerčního kanálu a zkuchyňského rádia ohlašoval mužský hlas dvacet dva hodin. Čekala na člověka, kterému právě vtuto dobu končila odpolední směna a tímto člověkem byl muž, se kterým si před třemi lety, zlásky a oddanosti, vyměnili prsteny a prvně se podepsali společným příjmením.
Její dlouhé, černé vlasy dopadaly na bílé stránky knihy, na nichž vytvářely podivné ornamenty.
Samozvaný soudce
Samozvaný soudce
Do očí se vločka sněhu
obtiskne jak slza slaná,
když na druhém cesty břehu
Psí ples
Psí ples
Jednou takhle ve psí vsi,
usnesli se místní psi,
uspořádat pro psi bál,
Proti sobě!
Proti sobě.
Zdrceně volám do světa, že ještě žiji.
Že dech jenž pomalu se krátí,
stále nadzvedává dívčí vlasy nad mou tvář
Vražda z citu
Vražda zcitu
Až položím ti ruce na krk
a stisk bude stále sílit,
pak ještě chvíli, výdech prudce,
V boji za něco
Vboji za něco
Zumrlčích tváří září hanba.
Vzdejte se hlupáci hned teď.
Ztratolišť krve vrytmu samba
Až obejmeš mne
Až obejmeš mne
Trochu rozkoše
vlůně společnosti,
dáš mi ještě dnes
Vážná známost ze snu
Vážná známost ze snu
Jak je mi a co rád bych.
Divná bouře hrom a blesk.
Zmatený film, nůžky, střih.
Až kopnem do hlíny!
Až kopnem do hlíny
Co je, co stalo se.
Zvony kolem zvoní.
Zvěstují novinu,
Váhy života
Váhy života
Zatím je ještě za co pít
a co pak po lidu chudém.
nezaštěká ani ten pes
Vyhnanec
Vyhnanec
Hledaje vsobě životaslávy,
častokrát nevíš, pro co máš žít.
Zda-li vlevo, vpravo, stát, či snad jít.
Na čí jsem straně?
… Teď vypadá tak klidně – až teď. Leží na zemi pod rouškou tmy, skoro bez známek života.
Já stojím tu jako socha zmramoru a vedle mne sedí jeho, skoro ksmrti zbitý pes. Asi by bylo načase vzbudit se, jenže tohle není sen.
Podzimní divadlo – v hledišti Bůh
Podzimní divadlo – vhledišti Bůh
Vítr listí po pěšině rozčesává
a já šlapu po tom podzimním účesu.
Cítím tu tíhu světa jak dopadává,
Pro oči slepé
Pro oči slepé
Vedu tě chodníkem šedivým
a smutným jak ty pod červánkem,
když tak moc chtěla bys jej vidět,
O múze
O múze
Jsi mou nadějí vbezvýznamných dnech.
Jsi otazníkem i vykřičníkem
za mou myšlenkou, i za mým hříchem.
Slizká poezie
Slizká poezie
Kolikrát chtěl jsem říct něco moudrého,
ale lidi jsou tak hloupí.
A je to vaše vina: Nechceš – nech být.
Rána z milosti
Rána z milosti
Nechutně odbarvené city,
a mozek rozstřílen na kusy,
vplicích hlen co mě zadusí
Noc v pekle
Noc v pekle
Vprostřed noci, tak náhle se probouzím.
Zdá se, něco tu vpořádku není.
Ano, postel vkteré se nacházím,
S láskou odíváme se do přetvářky
Sláskou odíváme se do přetvářky
Noční vítr přináší vůni nostalgie,
vlhký vzduch z deště, hladí tě něžně po tvářích.
Čekám, kdy déšť mou lásku ktobě navždy smyje,
Z arogance zrozeni
Zarogance zrozeni
Jak snadno a rychle bývám znechucen,
když společnost své roucho poodhalí.
A vmasce súsměvem lžou mi den co den,
Pro Písmáka
Pro Písmáka
Hlavou mi vítr zmyšlenek
zmateně kmitá sem a tam.
Sto vět a tisíc písmenek,
Hodina ostří
Hodina ostří
Stojím tu a měsíce stín dělá mi společnost.
Mockrát jsem zhřešil a zhřeším zas.
Stínutolikrát řekl jsem dost.
Nad hrobem
Nad hrobem
Hlínu tvého hrobu kropí
slzy mé, jenž těžce kanou.
Nesmí zpět, kdo jednou vstoupí.
Z nebe na zem
Znebe na zem
Mám často hlavu voblacích
a na zemi hledám sebe.
Člověk malý zdá se býti,
Stopy
Stopy vzávějích času,
ta pečeť lidského bytí
zníž nelze poznat rasu
a zda jejich srdce bijí.
Černá vdova
Dnes se vdává mladá žena,
mladého muže si bere.
Na papíře změna jména,
podpis kouzlí neuměle.
Služba
Oznamovací tón vrádiu právě ohlásil 7:00, když poručík Krupka vešel do hlavní budovy kasáren a hned zamířil do místnosti dozorčího vojenského útvaru. U stolku už seděl nový pomocník, svobodník Hrdlička. Ten se okamžitě postavil do pozoru. „Kde je kapitán Moučka, krůtí brko.
Cesta na vojnu
Konečně nastal den, kdy se vyplnilo proroctví povolávacího rozkazu a já se vydal na cestu kvojenskému útvaru, který se pro mne měl stát na dvanáct měsíců domovem. Už jsem se viděl, jak vnažehlené uniformě plním rozkazy a stává se ze mne chlap. Na vycházce jak se za mnou otáčejí děvčata – to bylo také největší očekávání, neboť až do teď jsem u žen moc velké štěstí neměl. Marně jsem jim na lavičce vparku recitoval Vrchlického a Máchu, marně jim obratně předváděl monolog ze Cyrana: “Svůj širák odhazuji vdáli a sgrácií.
Dnes ráno jsem ještě vstal
Dnes ráno jsem ještě vstal
to je slávy a radosti,
že člověk by se i smál
než umlčen je lidskou hloupostí.
Zpověď a soud
Lesní cesta tajemně zakrytá
stromy a kapradím vede ji dál.
Mladou dívenku – kzpovědi pospíchá,
kéž by ten kostel blíž kdomu stál.