Písmák Beduín
Beduín (věnuji. )
dala mi přes oko podtácek
a povidá
: první gambrinus pirát
chuť po panelu
I.
balkónům nalevo se říká hroby
dny jsou tu tmavé
a nekonečné
mše za Aničku
mše za Aničku
věnuji…
in nomine patris; ve jménu otce
jménem otce voláš
se Smuténkou od Skácela v kapse po nocích
až bude večer příliš krátký
odtrhnu ústa od těch tvých
a chvíle druhá z posledních
zahyne mezi řádky
a je ránům dáno do poledne
jaro rázem zimu znává
zebe v trní brzká tma
a modlím sekdyž poprchává
a rána jsou tak do jemna
a bukovým lesem
a bukům kůra osychá
a vůkol kvete blín
jen havran kráká do ticha
a kreslí ohně z ostružin
ANDĚLI STRÁŽNÝ
ANDĚLI STRÁŽNÝ
Anděli strážný,
můj strážný anděli,
když nás noci rozdělí
Umět zpívat
Kdybych uměl trochu zpívat,z letokruhů parapetu,jako z partitury,vyzpíval bych oknem světu,vyzpíval bych noci,noční můry. Kdybych uměl trochu zpívata méně se ostýchal,našel tóny, které znějí,zazpíval bych hlasem vlčím.
A pak prší
Žhavou jehlou slunce píše,
verše, tvary, do krajiny.
Reznou kříže, dávné viny.
Miloš Říha (Augustin_Šípek) / něco nic / křest knížky
Milé písmačky, milí písmáci,
srdečně Vás všechny zvu na křest svojí nové knížky poezie s názvemněco nic
Ve čtvrtek 8. 2. 2018 od 19:00 v Mlýnské kavárně na Kampě v Praze.
Kdysi na gymplu jsem se divil, jak je možné, že ti básníci měli takovou prodlevu ve vydávání básnických sbírek.
PO VODĚ
hmota ti do dlaně
jenom tak pasuje
tvary jsou pružnější
než myslíš
Na poslední štaci
I.
kdybys jednou mohl vzít vlastní lebku
a prohlížet si všechny šrámy
byla by to mapa ke spasení
Návod na schizofrenii
na okamžik stačí zavřít oči
abys neměl čas na šepot vhlavě
hemisféry se oddělí
a vzniká dvojí bytost
jsem ti děvka
přijď oblečná do županu a cestou poztrácej
spodní prádlo
chyť se kormidla
a otoč jím o několik stupňů
něco nic něco nic
mít tak všechny drobné světa
hodil bych je do prasátka a spořil
abych si jednou koupil včerejšek
hmatám tep
delirium
až jednou ořežu tužku
bude mít štěstí opačný směr
bude rozprostřené
a bary budou zvenčí
Perspektivy
vize
to lepidlo už nás nedrží
každý svojí rukou
založ ji do vlasů
na bakelit
udělej v tom poli
třeba stojku
žito tě bude píchat
do nahých stehen
s omítkami do pošmourna
rozlámaný vkleci těla
sduší která zvoskovělá
sotva dýchá čas se vleče
čelem ke zdi napůl vkleče
až se trhá sval
oči vkaranténě
slepý jsem a otylý
lebka květináč připravená na sadbu
je jedno jaká kůže obepíná
přes kamenný most
přes kamenný most
(pro EM)
kdo do brány vešel
zcesty sešel
průzor řádků
I.
ptáci noty
symfonie brambořiště: diriguje mráz
průzor řádků teprv k vyorání
Miloš Říha (Augustin_Šípek): Duše skladem
Ahoj Písmačky a Písmáci,
Pokud jste nestihli křest a přesto chcete mít knížku v knihovně nebo ji třeba někomu dát jako vánoční dárek, je možné ji zakoupit zde:
http://obchod. skaut. cz/publikace/ostatni/duseskladem. ItemIdx=3
nebo objednat na:
Máchův běh
Máchův běh
(věnuji . )
Prchám překotně jako blázen směrem k živlu,
musím být rychlejší, musím být rychlejší.
Křest knihy - Augustin_Šípek (Miloš Říha): Duše skladem
Ahoj písmačky a písmáci,
je to už nějaký ten pátek, co se tu čas od času objeví nějaký ten můj text. Teď, takřka po dvou letech práce, je hotová knížka. Rád bych vás pozval na její křest, který se uskuteční:
24. 11.
starý příběh
moci bez cavyků říci
láska pak přejít prázdný dvůr
zabít cestou stovky můr
a kradmo dýchat jednou plící
Jaktěživo
Jaktěživo
jaktěživo zebe
tolik zebe
hlavně vočích když je vidět na krok
Země řepného oleje
Země řepného oleje
(Věnuji)
I.
do Země řepného oleje vede Lávka ze soli
Pod lipkou
Pod lipkou
obléci se do syta znamená
mít bezbrvý výraz
a na paměti venkov
Torzo s hlavou
jsem starý kolik jar
a retušuji zvlasů chomáčky
je sníh jak milosrdná bytost bílý
ránu peřím
úl na vinici
rojí se královny včel
všichni bosí
nestálí až hučí křídla
a všichni
Na plovárně
Na plovárně
ševel zlatoústý
: motýl
a svět kde zemřel
modlitba za příští večer
modlitba za příští večer
je tu jen úzká míra stolu
a dvě židle kdo ví čí
světlo jde oknem po páteři dolů
prodlení
prodlení
za večera země zívá má zpustošený chřtán
a rezatý je přísvit patra
už se koulí už zapadá
nevyprávět
nevyprávět
budou mi léta páně a tehdy mne
prvně napadne
že srdce chátrá rychleji
Zrcadlo
Zrcadlo
Hodně mluvím,
abych neposlouchal lži
a mlčím často, abych nelhal.
portálem
portálem
těmi dveřmi
vyjít neslyšel jsem
ani sten ani nářek
okolí duše
okolí duše
za trest smír a klid před povodní
pak protržené hráze
vržený do řeky
místo psaní dal bych knihu
místo psaní dal bych knihu
člověk se narodí jen jednou
pak umře
a nemá rameno kam by hlavu složil
ve druhém městě
den je sukradenou sponou slunce rozcuchaný
jsem na kraji města a neznám jeho jméno
provazy pršení se lepí na suché patro nebe
- toměsto je jazyk plný pórů
Klekání
zvoní do oken nebeského panoptika
a lebky lidí mají tvar elipsy snaraženou podkovou
ta cinká při každém kroku vrezonancisohbím prosté mysli
a jako na xylofon dutými tóny hláskuje
Navalis
Navalis
(věnuji…)
Prolog
na Malé Straně v Praze je hospoda a vní
poslední kterou prahnu
zhnětl jsem ji zhlíny a díky víře
vyryl ústa zcizích hlasů
a právě tehdy řekla: „zvíře
buď básník a žij bez přesčasu…
Vzkaz do černé schránky
Vzkaz do černé schránky
prožil jsem tě
bylo to pusté jako zimní stráně
dodnes mi vhlavě duní popelavé myšlenky
dveře na onen Starý svět
I.
starý kalvín řídí
rytmus snění
klap klap protézou
polámaná
polámaná větevněkdy sroste
čistá je chvíle aobčas vím
že jsou věci tolik prosté
až se v srdci podivím
zbité krajiny
Zbité krajiny
I.
ve výlohách pár prášků
jako lék na rakovinu
Ulomená větev
ulomená větev
v pádu
bych přísahal na opravdovou lásku
že měla oči angreštové
O současné sekci kritiků 2. díl
O současné sekci kritiků – 2. díl
Celá současná diskuse o sekci kritiků a jejím významu jde poněkud mimo skutečnou podstatu věci. Místo snahy o pochopení problému v celistvosti, se rozbíhá kdílčím opatřením, která se týkají zlepšení práce „kritiků, ale která ve skutečnosti situaci neřeší.
Klíčem křešení stavu současné sekce kritiků je pochopení Písmáka jako sociálního systému, jehož dynamika je dána především motivacemi.
O současné sekci kritiků
Za vším pocitem zmaru ze „sekce kritiků“ stojí především přemrštěné ambice. Písmák byl, je a bude místem přímého sporu kvality skvantitou a je nejspíš nutné se smířit stím, že kvantita bude mít vždy navrch.
Můžeme si dlouze vyprávět o tom, jak Písmák a jiné servery katapultovaly některé kdráze básníků a básnířek, jistě je to vtěch několika případech pravdivé, ale pravdou také je, že všechny tyto servery jsou především obrovským chaosem, jehož jediným záchytným bodem je touha po reflexi a navazujícím sociálním kontaktu.
Nepochybuji o tom, že vPísmáku a jeho autorech se kvalita skrývá, ale její odhalení je nezbytně podmíněno snahou autora se zviditelnit, prostě musí mít čas a snahu se prosadit tím, že napíše stovky „kritik“ a rozešle mraky avíz.
do peklíčka
do peklíčka
život
a potom smrt ta zrůžovělá svině
vykašlala podél tratí kilometry cest
pf 2009
noční práce
vkříslo se světlo do klíčové dírky
bylo to cizí a prý se smí
do tmy přát si ráno
a čekat
chuť po noci
každé jitro
odhrnuji záclonu
aby mi bylo po noci
chladno
o samotě
Cesta do půllitru
hospoda je lom
kde se rvou
a slábnou vlasy
strop je stlučená obloha
Strázeň dne a trochu o štěstí
Strázeň dne a trochu o štěstí
východ čárka západ
vzápadním světě bez obav
můžu sbírat vajgly
Krtek
Krtek
kolik krtků vzalo za své
vykutání chodeb
a všech děr
okrasnice ulic
ona je obyčejná
okrasnice ulic
nechává spočítaná stébla
a vzdechem zprohýbaný
svádění
Svádění
ráno
na dvorek skráplo
a voda se vykroužila
čtyři večery
Čtyři večery
I.
zrní televize je půlnoc
a po stoupačkách vzdechy
Guardian angel
Guardian Angel
(můj andělíček strážníček
byla blonďatá)
Andělíček strážníček
MICHAIL
MICHAIL
ukostela potkal jsem Mistra
- Markéta přes rameno
- za ruku kocour
Autoportrét
Autoportrét
(věnuji. )
I.
vyzrál jsem slétli se krkaví ptáci
Sudičky
Sudičky
už do kolébky
mi zašantročili slova
kběžnému užívání
U vrat márketu
Klárko nebreč
Klárko nebreč
Myšlenka váží život,
když jsi ukřižovanej mezi
dým zkonopí a bavlnu na hrudi.
Listopád
Listopád
Je padání listů na herbáře,
to Bůh má krutý výraz žháře.
„Znám Vás nyní od potkání
Ahoj,
Ahoj,
I.
mám duši skladem
a byla nekřtěňátko blízko kostela.
Deset veršů pro Jidáše, mého bratra
Deset veršů pro Jidáše, mého bratra
(Teátr pro dvě osoby, Jidáš recituje a Kristus mlčí)
(mlčení 1. )
bylo to tak že všichni klekali
půjdu ven ať nevím
půjdu ven ať nevím
který jsem a čí
a potkám-li kost
okouzlím ji slovy pojď
z noční tramvaje
jinak o stvoření světa
a nikdo už dnes nevěří
že Bůh hvězdy rozházel
a ptákům plakal do peří
že láska byla naznačena
ráno v cis moll
neboj se zdí kde žijí vrány
tvrdil mi mrzout odvedle
buď si jistý že jsi ranil
že jsou a budou chvíle zlé
vílám, těm lichometným ze sna
vsouvrati vyrvu zítřek dnešku
aby zbyl jen přísvit víly
vyměním podběl za podléšku
a srdce kterým ublížili
Petrklíčem III.
obrátím
lístekrubem vzhůru
kde je den zlatemrezavý
provedu vhlavě inventuru
Babylon I.
jsme blízko krokem vpůli
a snad smíme vyprávět
Pane smíme
prázdnou vůlí říct pár vět
Desatero z noci
Desatero znoci
(věnuji…)
první byl večer
a jako časné zření opatrně našlapoval ulicemi
Jak to zní, když se řekne ALIMRA
Úvod
Dlouho jsem přemýšlel, jak kritiku na dílo této autorky pojmout. Předpokládám, že většina mých kolegů se do kritiky pustí spíše zhlediska obsahového a dojmového. Já bych se rád na dílo Alimry zahleděl spíše zformální perspektivy. Rád bych nepokládal otázku, co se Vám vybaví, když se řekne Alimra, chci se ptát, co Vám zazní vuších.
stvoření textu
úhel pohledu je vykrojen zjablka
do pytle vrh koťat
do těch míst se ruka neodváží
bojím se noci je děravá jako žebřík
Pár lístků pro Eurydiku
Pár lístků pro Eurydiku
píši ti, Eurydiko, pár lístků
lístek první zradosti
že jsem tě poznal Eurydiko
o obyčejnosti
osud velkých pátků
opilými krůčky rozlévám pohled přes okraj
kolébání kolem tmy
vskráni tepe blízkost zvratků
a oči vnoci slepé
STIGMATA
mrazí mne vdlani dávné zlo
tvá jablka
jsou jako zledu
jabloň má zimou prasklé tváře
měsíční hodiny
pro Krista
vzahradách sesbírá noční potkávání
poprvé je to málo ksmíchu
ale opírám se o tvůj stín
jak je mi křivo
jak je mi křivo apak stromy
říkají v ziměco jsem znal
ulice a domy napadlomi
sněhu za límec acizí ticho
otvírám tě
zpuchřelýdnem jak jen lítostkáže
doznávám nářky
bál jsem se řeči prý je prázdná
není k ničemu
jen krátce o ní
kolikrát k ránu odříkávám žalmy
aby Bůh světa dal mi
milá má tě znát
kolikrát večer jak jen mohu
jinak o vyhnání z ráje
chrčely bolem dívky v chlévě
že prý jim z čela vrásku vzal
poslední muž jak adam evě
když strní v ráji prořezal
kolikrát radost
kolikrát radost mezi ploty
opilou lískou láme vzdor
že se nechce shodit boty
a srdcem tlouci bez komor
že by se plakat chtělo
bůh ví
že by se plakat chtělo
až na dřeň slzy
jako by se svět rozsypal na střepy
vysmátá rána
odpusť mi smích když k ránu
otevřu okno dokořán
ato se slunce vracíaticho na pavlánu
vrací se ihejna vran
o zjiskření pilin
chci ti hrát na čelo
(z vrásek měl bych struny)
a odříkávat vlasy jeden po druhém
jako tóny
do nebíčka
život
a potom krchov vkraji
- kde se dívky navlékají do bavlny a konopného dýmu
a do borových truhlic
pomníček dozrávání
dopadla blízkost do tvých dlaní
jak plody léta táhlý pomník zrání
jako by podzim obepínal zem
je zima bez ustání
prý píšu básničky
jako bybída byla slepá
nepátrej po mně časem já
budu na obrubeň hrobu tepat
(kde zítřek k ránu prodlévá):
o budících a věčném souboji
rozlilo sepo obloze
ranní mléko a já snil
budíkné a velmi stroze
ku vstávání zazvonil
mrtvá volání II
a pírka rajek propnula se v křiku
chladem od kotníků mezi kroky budeš bit
prý jaké toje hroby bratrům vyhloubit
a dělat kříže z poledníků
o paměti slunce
smráklo se silou poledního zvonu
jakoby kdosi ze všech sil
bořilval a v bídě tonul
a napůl s pýchou zápasil
jak bylo zítra
zamkneme doma staré smutky
vydáme víru za pohnutky
jiné k tichu
a půjdem sem -tři kroky- tam
kam už nešlo jít
asi jsou ještě rozemnuté dny a vylámané lži
v prstech bojí se že noční chlad
obmyslí lstí si Boha na kříži
když netíží nic jen ticho
kulka II
Lucie, Jan, Petr, Anna
a zeď nově spárovaná
kulka splína zasel čas
obvyklou daň a krásu z krás
za večerní nepatrnost
ze starších šmahemdo letního stínu
zabila´s klam a každý krok
k tobě byl jak víra pro radost
a napřesrok pro půlku srdce
krvácíš z dásní
kolikrát bolest
a dnes ve vsi hrají o krvetoku z dásní
obratným hmatem se tiší
touha vykládanámezi prsty a stisk dlaně
zaštrachal strach si v sedmém nebi
a zhášel Bůh hvězdy kránu
jako se po mši svíce zháší
byl den sedmý neděle
pod rukama trocha nejistoty
pár metrů od bordelu
kolem stál dav a štěpil strachem z očí
to ticho -jak o půlnoci v Treblincešloz komínů
zaplatil a šel a stejně tolik pražských panen
se dalo svéstk pití levné vodky
retrovišně
vmezeřený mezi dlaně
klel jsem - žese zelenalo nebe
- že pod nohama bublala krev předků
a pusto znalo pár let zpátky
že ublížila to se ví
za čísistenkdyž půjdem domů
zajeho stínemod piva
zeptámse
co je komu
za kopcem skáplo slunce
za kopcem skáplo slunce ještě mladé
kmocháčci civí na lavicích podél stěn
hej Petře u nebeský brány
jsme tolik živí jako oni
iluzorně -mezi ploty-
do žíly obraz sobě daný
jak Dorian sechvěl
stačilo vzít štětec (rám
byl rozlámaný)avmalovat
za uplynulé léto
jak puklá slovajabka zrají
u zpátečních cesta jen se ohlédnout
jak padá léto z nachýlených hlohů
a chtělo by setakjak pánu Bohu
o obyčejnostech
O OBYČEJNOSTECH
***
(neobyčejnost)
o letním slunci říkalo se
o nesmrtelnosti
O NESMRTELNOSTI
***
(věčnost)
a věřili jsme že jsou "naši známí s námi"
o smrtelnosti
O SMRTELNOSTI
***
(narození)
a svět co jsme ho tak trochu znali
kulka
sedřené ruce meziměsta
špetka víryco já vím
jedoba kdy se láska trestá
a zpátky k tobě netrefím
mrtvá volání
jsme jako vlci
za nocí když známe
ohlodaná štěstí
když nadosmrti umíráme
zpřelámané počítání
na prstech jedné ruky mám
články k slzám zpřelámané
ale stále ještě počítám
a tři je někdy mnoho někdy nic
neumírám ze zábavy
ačasy známé nám
bily do obrubní
znamenám se
na stou stránku
jaké jsou ocúny když kvetou
proč nosívám v sobě ten umučený obraz
sebe sámsek trýzni nepřidám
znávám jen slova
danáocúnům
a budou letní vrásky
jak se jen k létu přimknou vrásky
pak chvíle (dlouhá jako hodina)
se neptává a bez otázky
křídla k nebi rozpíná
páteční znávání se
(5. 5. 2005)
má vlasy do půl pasu
a ústa zvláštně sevřená
v pátečním jasu znám ji
vymknout se z přítomnosti
jen se vymknu z přítomnosti
bořím hrudky dávných těl
jsem právě ten co cestu klestí
jsem vítr který zlidověl
a druhá sloka ví
za vítr setrmácím
a vím že doširoka
vleklá cingrlata
natotata odfičí
já bych ji maloval V.
já bych ji maloval
ránu na odiv zase znovu
kdyby bylo blízko
a třeba chladné
já bych ji maloval IV.
já bych ji maloval
za každý tlukot srdce
padne jeden
pak bych se bál
já bych ji maloval III.
já bych ji maloval
zavískanou do stébel
a krásnou tak
že na kraj světa
já bych ji maloval II.
já bych ji maloval
sošatkou a karmínovou
svící nad tavícím tloukem
prachu cesty
já bych ji maloval
já bych ji maloval
k nohámticho dal bych
dal
meruňku co stárne
ŽALM I.
okraje pro smích
aďábel ztichnul
hnul se
když slovo dalo
do úmoru srdcem tlouci
chci dát
do úmoru srdcem tlouci
né se ptávat když pohledy
jsou zjihlépřítomné
rezavá voda za vavříny
započtu věnce zaprodané a né se vtlouci do cíle a plody (trochu plané) jak když voda z trubek kane jsou a budou prohnilé
vím, ucho na dveře
na dveře tisknuza pozlátko
kompromis trhlin v hlíně vím
(bude líp
snad trochu vratko)
kolébání skoupých os
je těžko které bere
dech na rtech tiché miserere
šimrá tesknem
na zádech
za trnky platím
zavýsknu kaňkám trochu zpátky
za trnkytrnem v oku byl bych rád
asolnéstesky vylévám
na stébla zkutá z jinovatky
smyčka na haluzi
je duto zvonů víc než jindy
vrbám do větví se věší
za hříchy a pentle vpíjí tmu
v přítmí tonuna půl úst
dívám se do dlaní
pro lásku Pane chtěl bych brát
z dlaní nitkyrozlámané
a ty rovné
vybírat
divotvorné úzko drah
na zdech znávám brázdy předpoledne
a divotvorné úzko drah
a závan dýmutaky znávám
a prach druhdy tichý
a vysnít z oken
oknem k dvoru napříč sněno
pod čepcea v čem to tkví
když stýskání je vyháněno
a obraz v kruzích zdánliví
panoramata
a co mívali jsme rádi
výhledy z arkýřů
a okna pnutá gotikou
až ke světlíkům
a kdo tone v místech
je tak křehká chvíle z vody
vylomená z příštích jar
je daná darem od přírody
a plyne prudce od Volar
a v sadě strom ten stál
připozdilo brzy z rána
pusto v sadech jak když tne
a jádra z jablek rozšlapaná
pro paměť až v poledne
a víno do křtitelnic
odeznívá kouzlem zda-li
a prokráceně do pří zval
a trny křížům uvadaly
když Bůh tichem křižoval
ledové víno
z narození mrazem zmírá
do kolébekkaždý znal
když Bůh z hloubi všehomíra
po strništíchrozfoukal
a vypůleno z vůle
spalovalo ze rzi starý
u srdcí a navždy ztich
zvonec co byl pro požáry
vprostřed délek na návsích
a zlatem darováno
vykreslilo blíže k jitru
na půl cesty všechen um
pivo z vůle do půllitrů
darovalo kmocháčkům
a zachyceno ve větvoví
předlo pírka pro labutě
a tep v palcích navždy ztich
a tlouklo mrazem a jak krutě
i holátka ve větvích
a už zvoní ke klekání
a večer bloudil ke stáru
na hodinách bylo půl
a vyrval malé ze spárů
polednic a zlomil hůl
a slitováno v bezdomoví
vykreslilo stopy lží
a bylo ráno zima zlá
a voda v travách nad strží
napůl v ústech zamrzla
a chodit ke stýskání
andělíček prostopášný v bílém triku
a svědci co se klaní
a sválo saze z obratníku
islova vrytá k přijímání
a za kopcem, kde slunce spí
a k červánkům se nedostalo
je nebe natruc Pane náš
potaženo černým flórem
padlo noci pod rubáš
a peří taky hoří
noci chlad se mlhou halí
a je krušno děj se děj
a chmýrka kavkámodjímali
a kdosi šeptal: rozuměj
žalmy v zimě
a tmí se stíny do strání
je sychravo a předjaří
ales šumí vyhání
víru z listů v žaltáři
a chmýrko kavky
a chmýrko kavky
rozetíná vzduch byv
steskem nesen sem a tam
kladen v zápor zneuznán
de noche ir en busca II
už ani
slzu neuroníš
vždyťvíš že Pán
zapálil rudou krásu
Hrobník bloudí alejemi
poslední večer bloudí alejemi
jak temný hrobník budoucích dnů
s lopatou v ruce mé naděje mi
do mělkých hrobů snad i zaživa
U Splavu
Věřím,
vílo chceš-li nebo ne,
věci nám všem přítomné
házím za hlavu,
Petrklíčem II
Petr klíčem
odemyká bránu jara,
co bráchaČas ji hlídá
a říká:,,Vida, jsi to Ty"
Přítomná vzpomínka na krásu
Jsi vzpomínka na krásu
stěna lásky mé i krov,
našeptám Ti do vlasů
spoustu něžných milých slov.
Rozpor v rodiči téměř dospělého potomka
Odcházíme bez pardónu
postrádaje
tezi
onu
Hledám v popelu tvé oči
Hledám tvoje oči.
Zářící.
Dvě krásné štěrbiny,
nad lící.
Láska a snění
Pohlédl jsem na svět
i vzhůru k nebi,
kde slunce svítí,
jak slunečnice květ.