Písmák Jen se snaž dál...
Pod nepřízní osudu nepřestáváš věřit
a stále se snažíš i přesto, že boj je odpískán.
Jdeš dál a další rána. Prásk .
Opět se topíš v bahně ponížení.
Brouzdám se ...
Brouzdám se krajinou,
k myšlenkám čas tu mám.
Brouzdám se krajinou,
příroda je můj chrám.
Studená nekonečnost vesmíru
Minuta je rok a hodina jak století,
neumím tak žít, potřebuji tvé objetí.
Potřebuji tvé náručí a polibek ti dát,
nic na světě víc nechci, chci stebou se zas smát.
Neplakej vílo
„Lunko,podáš mi zpolice ten sáček skořením. “ požádala Viola malého mužíčka,který zmateně pobíhal po místnosti. „Už tu tak nepobíhej,musíme ten nápoj dodělat,za chvilku jsou naši lovci zpět“
„ Jistě Violko“ a hbitě vyskočil na stolek pod policí skoření. „Který sáček.
Žena z kavárny
Seděla vkřesle u okna a sledovala kapky deště jak padají na parapet. V hlavě měla zmatek “proboha, byl to včera jen sen. “ Stále dokola se jí promítalo včerejší setkání stou zvláštní ženou. Věděla, že se dějí podivné věci, ale netušila, že to potká právě jí.
Usínám vedle tebe
Oddychuješ a sladce spíš
Jsi krásný
Lehce pootevřená ústa
Chtěla bych tě políbit
Pohled do očí
Podívat se do očí,
bože to je krásný sen,hlava se ti zatočí,
a ty v nich hledáš,hledáš odpovědi na otázky,
které ještě neznáš.
Letní pohodový den
Sluníčko svítilo a děti v parku vesele si hráli,
skotačili a všemu se jen smáli.
Ve větvých stromů s listím vítr jemnoučce si hrál,
a jak ty děti,dováděl a vesele se smál.
Úvaha o strachu
Je zajímavý dco se skrývá v jednom obyčejném človíčku,tolik pocitů.
Jedním ze závažných pocitů je strach. Strachu je moc a spoustu druhů.
Začínáme se bát už jako děti,bojíme se tmy,strašidel,bojíme se o rodiče,prarodiče,kamarády.
Ublížená
Čas a život strašně rychle letí,
Stačí podívat se do oči svých dětí,
Krajina a svět se před očima mění,
Asi nastal čas přestat oddávat se snění.
Na odpověď se nečeká
Kapička slané vody,co po tváři stéká,
A tíha co bolí,pálí,tlačí,
Srdíčko,co někde vkoutě vystrašené čeká,
A bolest co nutí kžalu,k pláči.
Přání
Kdyby si člověk mohl třeba něco přát,
přání jak od zlaté rybičky,
nevím jestli bych si něco přála,
asi bych se spíš měla bát,
Děkuji internetu
Už to bude víc jak rok,
co svět techniky a osud spojil naše cesty,
udělat ten správný krok,
a světem písmen poznat jedna druhou mohli jsme,
Jen tak.....
Nemůžu spát,tak tu sedím pohodlně v křesle a přemýšlím si nad tím,jak ten život utíká. Jak to všechno strašně letí,nad tím,že čas je neúprosný a odměřuje všemu a všem stejně.
Když se dívám na svoje dvě děti,tak si tak říkám,že to přeci není tak dávno,co jsem je chovala v peřinkách a dnes je z dcery krásná mladá slečna a ze syna už celkem urostlí mladý muž.
Také se rozhlížím kolem sebe a dívám se na květiny co jsem si zasazovala krátce po svatbě,když jsme se stěhovali do prvního bytu a dnes to už jsou vzrostlé rostliny.
Povzdech
Trápím se myšlenkou,kdykoli začnu
snít,
kolik je krásných míst,v kterých mi nelze
žít,
Spoutané srdce
Za koho hlavu do oprátky dáš.
Když,srdce všude kolem mlčí,
utopené v bažinách.
Tvé srdce spoutali a drží nad
Víla tvých snů
Chtěla bych být Vílou tvých snů,lásku mít a lásku dát,být s tebou do konce našich dnů,a do té doby s tebou se smát. Chtěla bych tvou Vílou být,a ty bys mohl být princem mým,nádherně jeden druhého mít,podělit se s životem svým. Budu tvou Vílou,budeš-li chtít,a budu se s tebou smát,nenechám nikoho lásku nám vzít,budu-li vědět,že máš mě moc rád. Chtěla bych být Vílou tvých snů.
Dovol mi být tvou přítelkyní
Bojíš se Lásky,tvrdíš,že Láska bolí,
ano máš pravdu,ale je i krásná a ty to víš,
je kořením života a života je i solí,
a svým odříkáním se jí nezbavíš.
Kouzlo vonavé tyčinky
. sedla jsem si jen tak a chtěla si přemýšlet a odpočívat. zapálím vonavou tyčinku,naleji sklenku vínka a pustím skvělou muziku.
Najednou jsem se zahleděla do kouře co vycházel z té vonavé tyčinky.
Já to chci uctívat
Uctívám Lásku,je jí zatraceně málo,
já chtěla milovat,
ale nebylo mi přáno,
možná mi to krásné připadalo,
Miluj mě
Ležíš vedle mě,díváš se do nebe,nad čím asi přemýšlíš.
Možná nad tím,jaký byl dnešní den,co se ti povedlo a co jsi pokazil.
Poslouchám tvůj dech,je tu ticho,máš zavřené oči,ale já vím,že nespíš.
Lehce se dotknu Tvé ruky,je to výzva,otevřeš oči a krásně se na mě usměješ.
Není jenom jedna Láska
Neustále šeptal jsi mi slova lásky,
byla jsem jak smyslů zbavená,
tenkrát měla jsem si uvědomit,co to znamená,
a nedělat si dneska vrásky.
Nahá
Nejradši bych byla NAHÁ,neodětá do zbytečných starostí co s sebou život přináší. NAHÁ od zbytečných věcí co umí ublížit,NAHÁ od pomluv a zlých jazyků.
Být NAHÁ,svobodná a volná,nepřemýšlet co tento den vzít na sebe za masku,smát se. Tvářit se vážně.
ODCHÁZÍŠ
Odcházíš.
Ano vím,asi máš milion důvodů ale myslíš,že chyba je opravdu jen ve mě. Kdysi jsi říkal,že na Lásku musí být dva,ted když nastali starosti si to nemyslíš.
Odcházíš.
KRÁSNÉ PROBUZENÍ
Pomalu oči otvírám,
nádherně svítí sluníčko,
končí mi krásný sen,
ty usměješ se na mě maličko,
Co je Láska za cit?
Proč jen Láska tolik bolí. Proč když člověk miluje a myslí si,že štastnější už nemůže být,přijde kdosi a přetáhne ho holí,bouchne a chce všechno pokazit.
Proč,když někdo říká"miluji Tě a mám Tě rád",mám pocit,že nemyslí to vážně,že je to ten kdosi a chce si jenom hrát.
Proč ten cit,co po staletí nazývá se Láska,blbne lisem hlavu,u srdíčka bolí a taky hodně hřeje,že myslíme si,že život je jen sázka.