Písmák Nebýt ovšem ženské krásy
Lehký závan zdaleka
zabloudil v lánu obilí.
Podlomil křehká kolénka
stébel, jež děcka zasili.
Přírodě
Lípo, lípo,
srdce z něhy,
podezíráš staré břehy
rozmanitých rybníků.
Nevinně
Za projevu teskných melodií
kanoucích se nevinně ze vsi,
skončila unylou tragédii
matoucí iluze skrz sny.
Čas mi tě zase vzal II.
Moje lóže zapomněla
jaké tvary nosit chtěla.
Podduška jí neslouží;
kukadla chce zamhouřit.
Déšť
Déšť haní krásu,
sobecky stírá činy
stvořené zubem času.
Neúprosně. Bez pocitu viny.
Na co slova nestačí
Mít doma tvé zrcadlo jako obrázek,
spočinout; pověsit na pentli či provázek.
Probudit zašlou krásu Zdi života.
Umanout si význam slova hodnota.
Čas mi tě zase vzal
Teplý důlek na posteli
zůstal po tvé návštěvě.
Přejídám se vzpomínkami
utkvělými v hloubce dne.
Nevěřím na strýčka Příhodu
Nevědomost blízká je ti,
city suneš krukověti.
Kolik prstů vopozici
do sázky padlo srukavicí.
Do duše svitla Venuše
Hřejí Tě na srdci
kapky deště.
Mívá touhy
zchladit svědomí.
Víme co je milovat ?
Milovat je být.
Milovat je žít.
Milovat je snít.
Milovat je mít.
Neznalost
tlukoucí srdce mi pohladila
lekla se a uskočila
bije Ti moc
utíkám pro pomoc
Strasti bezmezného romantika
MILOVAT bolí.
Bolí ten pocit.
Bolí ta představa.
Bolí to dílo,
Alegorie na písmeno M
Jsi všude v mé mysli,
od Rýnak břehům polské Wisly.
Dvě tyče, dva kůly;
samotné oči shůry
Autonehoda
Běž mezi světla zvané touhy,
neboť dvě bílé lité čmouhy
oslní natolik líné smysly,
že přestaneš věřit na nesmysly.
Nejtajnější přání
Vždy jsem si přál spát s ženou v jedné posteli. Ať už je z mechu, peří nebo trní, záleží jen na ní, ztělesnění krásy, ne na posteli. Přál jsem si vnímat ji, očichávat, mít ji pro ten okamžik pro sebe. Pozorovat její spánek; oči, ústa, tělo, všímat si jejích vrásek.
Partie života
Poznal jsem sílu lidského dobra.
Kouzlo přátelství.
Neomezenou moc bytí, které hraničí s jedinou hrou.
Obyčejná partie života, nic víc.
I maturant chce (na)tura
Kolik je na světě duší,
které tuší,
kolik má náš národ uší.
Ten dopis Ti píšu tuší,
Životem procházející konstantní smutek
Nesnáším okamžik, když se prožitky mění ve vzpomínky.
Obvykle na mém prahu.
Prahu života.
Místu, kde se mé dětství změnilo v život.
Skandalní odhalení
Člověk je už z principu hříšník -
chtěl by stihnout tolik věcí,
které nestihne ani Bůh.
Proto bychom se měli vzdát svých
Alegorie na písmeno V
Ať chceš jak chceš,
kloužeš dolů.
Sedáš znova:
zleva, zprava,
Alegorie na písmeno E
Milenec za vlasy přitažen,
o velké lásce zdál se sen.
Křivkami těla rozvášněn,
hlubokýma očima oslepen.
Zázrak
Jěště teď, půl dne po činu,jasnou před sebou vidím Tě. Nikdy už jinam nespočinu. Každý s Tebou chce plést sítě.
Život se konečně roztočil,dalas mu správný spád.
Nikdy nezapomenu
Vidíš tu cestu. Však rovná zrovna není. Projdeme ji my dva,se společnou dlaní.
Ejhle.
Ach má lásko!!!
Poskočil jsem o velký kouseka přesto cítím, že dráha, jenž jsem zdolal je přede mnou.
Jsem zdravý, silný a mlád, cítím však, že myšlenky, trápící mne od svítáníjsou stejné i po soumraku.
Jsi zvláštní, cizí a neznámápřesto mi blízká a, zdá se, souzena.
Chybami se člověk učí, to známá věta je, avšak kdo se jí řídí,komu v mysli zůstane.
Tři druhy lásky
Láska je trojího druhu:pravá, z milosti a z pokušení.
Třetí znamená trpkost,když Tě druhý opustí.
Druhá znamená žal,když Tě druhý opustí.
A první znamená takhlubokou rýhu na srdci, že je vidět i ve Tvých očích,když Tě druhý opustí.
Už o mne víš?
Když kolem Tebe procházím, celý strnu a nevidím, jestli o mne víš či celoudobu na mne hledíš.
Svaly mi ochabnou, nejsem to já;neznám své tělo a necítím ruce. Myslím jen na Tebe a na to, jestli o mne víš či celoudobu na mne hledíš.
Jak to bolí, když Tě vidímschoulenou v klubkozármutku, bolesti a pláče.