Písmák Pohádka
slyšel jsem pohádku
o zahradách zapadaných sněhem
o člověku
který hovořil s ptáky
ve vlaku
pohleď ke slunci a nechvěj se
nech se oslovit okamžikem, tichem, člověkem
nevnímej prázdnotu jež z člověka sálá
hledej krásu
chtěl bych být
chtěl bych být kusem papíru
na nějž by lidé psali ta nejkrásnější slova
chtěl bych být slovem
která si lidé říkají aby si rozehřáli sdrce
šťastnější
jsem jen stínem svojí květiny
stínem který se nikdy nepřekročí
jsem stínem svojí květiny
jsem malou tečkou mezi jinými
fragmenty času
fragmenty včerejška za oknem
ozvěny zítřka za dveřmi
křečovité hledání dneška
příběh
hledal jsem příběh
kterej byl zbarvenej slzema
avšak ono hledání
vyhnalo mě až za obzor
REsusCITACE
milé písmačky, milí písmáci, milá písmáčata
vězte že ve čtvrtek 9. 12. koná se v Českých Budějovicích v divadle SUD (hroznová ulice, nad Vídeňskou kavárnou) pravidelná
REsusCITACE
tedy autorské čtení těch co chtějí číst a autorské naslouchání těch, co chtějí naslouchat.
mlha
buďte radostní tiší
neboť slova se mění v mlhu
a plynou do ztracena
chodit tmami
je snad bláznem ten
kdo chodí tmami
a modlí se v opuštěných lesích
kde praskot větviček a modlitba
podzimní ráno
hledím ke kopcům v dáli
mlčím
hledím ke hvězdám na nebi
žasnu
Ledy
Kdo led smrti
Přešel sám .
Snad ten, jehož srdce
Kamenné a chladné
Večer před nedělí
jsi čisté moře
já pustý hnijící ostrov
utápím v tobě svoje splašky
a ačkoliv nade mnou již slunce nevychází
příběh III.
neznám ten příběh
protéká mi rukama
a zní jako rajská hudba
vnořená do tajemství
Had v zahradě
za hradem zahrada
před hradem předhradí
za Hadem záhada
před Hadem přehrada
Nad stínem Kartouzy
nad stínem kartouzy
se vznášel popel
hleděl jsem k nebesům
ale ptáci letáli nízko
světlo
té noci
kdy hlas můj lůno ztratil
oblečen pouze
v temné robě
Bůh a hory
na horách
pod sluncem
při rozkvětu jara
nahlas jsem zpíval
jedna z možností smrti
na stole rozlitá
sklenice
v hlavě rozbitá
myšlenka
dubnová romance
v dubu v dubnu
hrálo tiché ticho
v dubu v dubnu
míchal mlíko míchou
vyznání
chci být s Tebou nocí dnem
bdít a unášet se Tvou přítomností
spolu s Tebou naslouchat lidem kolem sebe
kvůli Tobě si chci uchovat panictví
tak vzdechni
viděl jsem ty oči
tu bdělost
ale musel utéct
až k pramenům