Písmák Momentka
Tep větru
křísl v povětří.
Nad dveřmi pozdrav,
to od těch Tří.
Věnovánky
Věnuji J. S ( z rozhovorů) Nemluvit o tísni,doufání a dalším neprodejném braku. Zapírat zas a znova. Stále něco hrát.
Do kola a snad jinak
Stále Tě dodýchávat tušit přítomnost. . Těch nedospánků putujících k ránu. A v sobě kotvit jedno jediné.
Valentýnská a do památníčku
Nebe je náhle celé zlaté.
To pro tebe
pro tebe jen,
mé malé slunko pihovaté.
O jednom okamžiku
Víno mluvilo.
Ruce voněly chlebem
z větrolamů chystalo se k smíchu.
Naposledy.
Krátce
Ještě tak dýchnout do dlaní.
víčka semknout na rozhraní cest.
A přiblížit sek člověku.
(Stále jen nechtít).
Na konci tohoto dne
. možná se plaše ohlédneme
s vírou v tolik zamlčená slova.
Vše naléhavé snad zazní čistě.
A bude nám jako dítěti.
Ve zkratce
Na hřebenech tma.
Tvůj dech,
chvějící se nebe.
Jak vlastně zaplatíme
Vykořenění
Neodcházím a nevracím se.
Není kam.
K Otci jsem ztratil cestu
Matka putuje do dětství
Cesta
Tolik se bojím prázdna v dlaních
a tmy co zvolna klíčí v nich,
vždyť já již vlastně nevím ani
na jakých jsem to zbloudil rozcestích.
Bez názvu
Co mne ještě čeká
v tomto bezčasí.
Bude snad tíseň vyslovená
postavena do světla
Babičce
Nejsi.
A přece netápu.
Neboť tě mám stále tiše přítomnou
v paměti dětství.
Jen tak
Tak tedy jaro.
Již zítra snad
začneme se s někým tiše objímat,
v tajemstvích těl
Otci
Otecmi předal
na co mu síly stačily.
Vše svěřené jsem prolhal.
Teďnezbývá
Popisná
To časnost
vstoupila
do Věčnosti.
Chystalo se Tajemství
Nemodlitba
. řekl jsem hvězdy
a myslel jsem tím hvězdy.
Nic jiného v tom nebylo.
Snad jenom Tesař nazaretský
Věnovaná
Stále proudíš mezi prsty.
Tak nelítostně
Jsi pečetí mého času
Ztracenko v nepaměti
Putováni ke Kralickému Sněžníku
Poslední výdech dne.
Tvář opálenou do bolesti
pokorně skláním k rašelinné zemi.
Tvé jméno
Z dnešního dne
Leskne se v kapradí,
vůbec ji nevadí
že je tu sama.
Kapička malá,z mraků vykulená.
Smíření
Smířený v Tichu.
Své dlaně kladu do proudných vod.
A čekám zda zabolí to
na vrstevnicích krajiny srdeční.
Někde u Slavkova
Svítá.
Ráno dopité až do dna
tančí mezi poli.
Země vystřikuje prach.
Na rozloučenou
To vrstvy se pohnuly.
Kdesi hluboko v Nás.
Nic jiného se prostě nestalo.
Žádné prázdno z přebytečných vět.
Předadventní
Zahřej mouvylekanou duši
Již čas se krátí do Ztišení.
To nad krajinou
ticho láme
Hořím
Vstupuješ do mých rozsvítání.
Já vlastně nevím co Ti říct.
Snad pouze.
Odpusť prosím veškeré mé viny.