Písmák Báseň o lásce mezi mužem a ženou
Našel jsem Tě jak sedíš v kuchyni plné kouřeoči zabodnuté někam do podlahy. Ty už mě nemiluješ. Ne, jen jsem připálila svíčkovou. A potom mlčímeoči zabodáváme do podlahya kuchyň se plní kouřem.
Kdo jsem?
Kdo jsem. Zastavil jsem se -podíval jsem se za sebea viděl jen několik roztříštěných vzpomínek. To že jsem já.
Sémiotická báseň zavěšená do nicoty
Tu báseň vystavím jak pavouk pavučinu ukotvím ji v nicotěspojím niť s nicem. Před sebou hledám niť,která tu ještě nenísleduji každou její křivkua za mnou tečou slova. Nemůžu dálztratil jsem nitTak nic.
Slova nemaj smysl
miluju tě, chci s tebou bejt až do konce mýho života, nenávidím tě, nechci tě už ani vidět. na mý posteli přistal pavoukvěřiš mi to. právě tady sedím a píšu tohlejenž když to budeš číst, tak já už tady nebudua nebudu to psátmiluju tě, chci s tebou bejt až do konce mýho života, nenávidím tě, nechci tě už ani vidětvěříš mi to.
zvířata týhle louky
zvířata louky sloužej sama soběa i když se rosa třpytí na ostrých hrotech luční trávystejně si budou, až skončí, olizovat koule.
Chrlič nadmořský
Tohle nečtito je nezajímavýsubjektivníchrleníslov. Takovejch je tady plno. Všimli jste si, jak jsme všichni v tranzuze slov, který všude kolem sebe každej den CHRLÍME.
Dotýkání s nekonečnem
V pokoji, kde naše já tenkrát splynula v jedno MY,kreslí teď olejová lampa na strop ohnivý kruh. Nehybný kruh bez počátku a bez konce.
Musíme ho popohnat
musíme ho popohnat
protože má hlavolam
musíme ho popohnat
protože má hlavolam
Vize
Já ji nemám až tak dobře připravenou,jak by se mohlo zdát, ale jednoznačne něco vidím. Jsou to stromky naskládané v náklaďácich, zapálené, hořící obalené papírem, plno kouře. náklaďák je rezavý a smrdí a je tu cítit olej. chlapi vyskakují z auta a lopatama tlučou, jenže mají gumové ruce a lopaty jsou těžké a všechno to exploduje v mnoha záblescích.
Freudova inkarnace
. na písmenu "é" umřel komár a já ho tam rozmázl blééé.
Chuť samoty
Teď ale běž a nech mě to dělat o samotě
nech mě usínat s hlavou prázdnou jak noc
nech mě polykat jed plnými doušky
dopřej mi chuť chvíle, kdy tu neni nic
Sluníčková
Slunce vstalo a rozespale se rozhlíželo z vyhřátého pelíšku. Potom si dalo dobrou snídani a zapilo ji rosou. Za chvíli začnou přicházet první hosté, řeklo si a začalo se strojit. Potom si učesalo vlásky, podívalo se na sebe v hladině jezera a spokojeně se usmálo.
Tak to bude stačit
Je začátek června aholky nosí květovaný sukně a jinýnádherný věci
Svítí sluníčko a vzduch voní vodou a rozžhaveným asfaltem
Ono je vlastně jedno, jak to bylo dál.
Zápisník šílence I.
Je tma a slabe prsi. Jsem smutny. Mozna je to tim destem, nebo cim, zkratka je to tak. Myslim ze jsou kolem me nejake domy a nejspis jdu po mestske dlazbe.
Pliznu
Milý deníčku,psi z obrazu dnes slezli a pokousali němou pianistku. mlátila je po páchnoucích tlamách pugetem z květinářství. nenahlížela do očí topičových. prošvihla prach v očích topičových.
Chybění něčeho
Letět vzhůru
letět
hluboko prostor
bez tíže stoupat
Snad to zvládne
spolyká blesky
obrousí trny
zašeptá slova
složí se tiše
Výkřik!
Já neumím vidět
já neumím slyšet
já neumím mluvit
já neumím nic.
Záleží na tom jakou urnu si vyberete
Záleží na tom jakou urnu si vyberete
sdělil mi důvěrně prodavač.
A já se po chvíli rozhodl pro černou se zlatým nápisem
a on se zeptal jak by jako měl znít ten nápis
Blbá básnička
Střípky roztřesených stehen
ospalá rána plná mršin
vábivá samota sebetryznění
Nikdo nikdy vlastně s nikým nic
Jako když bodá nožem
Hrotem ryl do papíru
Koušesi jazyk
Všechno je krev
Svými seky drásá
Darmish
Darmish sedící na boku světa
a oddychující
Zírající na rozkvetlý kousek odhalené zeminy
Kolemplující bělavé duše
Zenový sen o lásce
Na nitkách úsměvů
zdála se mi
že usíná
Na kraji dvou světů
Velký vánoční dotazník!
Prosím zkuste po pravdě odpovědět na tento dotazník:
(Do odpovědi prosím uveďte Váš věk a pohlaví)
1/ Kdy jste se v životě nejvíce bál/a
2/ Co je Váš největší životní úspěch.
Dokotle mi olej nelej
Do kotle mi olej nelej radši se podívej
jak to dělá jelen.
Ale ono se to nestalo
Kdo má tak divné
kusy těl v trní
Kdo má tak velký strach
malé a velké kousky
Petr a CENTROPEN
Scéna:
Jeviště rozpůlené jednou stěnou. Uprostřed je postel, na ní leží člověk oblečený v bílém - Petr. Místnost je seshora nasvícena bílým světlem chladné barvy. Levá stěna místnosti se ztrácí ve tmě.
Prázdný pokoj-finále
\"Už to vypadalo, že ten zmrd něco napíše, a nic. Druhej tejden na něj čumím. Nic. Pořád nic.
Prázdný pokoj 2.část
\"Co to tam ten zatracenej zmetek vyvádí. \" zařval Robert, zíraje na Petrovo bezvládné tělo. Z levého předloktí mu vytékal pramínek krve, která začínala spojovat ránu s podlahou. \"Sakra, rychle volat Nahoru.
Prázdný pokoj 1.část
Pokoj
Takže si to zrekapitulujme:
Jmenuji se Petr Závojník a jsem tady zavřený. Nemám tu nic než postel, WC a pravidelnou stravu. Oblečení nevlastním - jsem nahý. Moje cela je osvětlena bledým světlem, které vychází ze stropu.
Nikdo
Stověžatá se mi zabodla do prsou
aono to fakt bolí.
Kožená bunda i rukavice mi nepomohou
nikdo nikomu nepomůže.
Ha,ha - Praha
Ukončete prosím výstup a nástup
dveře se zavírají.
Co je. Špatný směr a špatný vlak.
Tak vystup.
Florenc
Hele vole nemáš drobný.
Ser na kasty jsme si rovný.
Ty fakt nemáš ani bůro.
No tak táhni šedá můro.
Jezdící schody
Dneska nám mejou jezdící schody
odpadky ženou proudama vody
A prázdný vobaly do koutů zahnány
zejtra zas pojedem kupovat banány.
Tvůrčí krize?
Třes se třešni třes se třes
dívej se na prsty proklínej se
vynoř se nadechni studenost
jeď piš a. a a a a a a a
Oči,oči
Oči oči lidské oči. Lidské oči
zrcadlo člověka, oči plné člověka.
Vzpomínky, lásky, hudba, města, léta, cikády.
Člověk - SMRT
Sám
Ruměnný oblak dýmu je vypouštěn
řitním otvorem psí velryby
rty se usmívají víčka blednou
Na chleba na nohy na záchod nemůže
Seznamova pouť
Překrásně žluťoučký telefonní seznam se vesele proháněl na drezíně po blyštících se kolejích. Jeho nádherné zlaté stránky se ve větru roztančily a plácaly o sebe jako mokré ruce přemnoha lachtanů, tleskajících v divadle. Náš milý seznam si jede a jede a vůbec neví kam. Prostě jenom tak jede.
Já a To...
Uvnitř oblohy se kroutí dva malí hadi
vrtí se a svíjejí a syčí a kloužou
a plazí se po sobě
zadržím dech zacpu si nos
Kolik střípků skládáš...
Kolik střípků skládáš dohromady.
Kolik zlatých pramenů velká hora má.
kolik střípků skládáš dohromady
kolik střípků skládáš dohromady
V čajovně
Vypluli velbloudi
odnesli víno a
s cukrem se léta
nedočkáš
Na větrné věži
Lístky a lístky se vlní
mořem a řekami šumí
větrem se opíjím
sedím
Nahý na skále
Zšedivělé víly
zaržály strachem
a sopouchy se opřely
o zem
LOV
Táhni a zabíjej vesele
a zpívej
zařvi a vyleť a bij
tluč a mlať a trhej
Cyklus- ETA
Sprostota robota špína hlína
hnusná všivá kůže líná
veselá pleselá liška Piška
žlutá stará denní knížka
DADADADADADADA
Skálopevně jsem vysvlečen
vesele vadnou zvonky smíchu
černá krabička šimrá v břiše
vodivé rohlíky žvýkej pomalu
Vlk
Sedí ve sněhu a hltá ten modrý vzduch
mrazivý studený ledový
Hledí k nebi a cítí hořkost
a vztek
Pár výplodů II.
V nikdy neprobádané trhlině se střetává pěst se vzduchemvzduch vyhrává.
Pár výplodů III.
Strháváš ubrus se starým porcelánem
a střepy - štěstí
dáváš i bereš
Kapičky
Začalo pršet
kapičky
kapičky malí tvorečkové v roji líbají
kapičky
Pár výplodů I.
Tvá imaginární existence
mě bodá jako tenký osten kaktusu
do kůže
jak hroty ostruh bodající do slabin
Jeho oběť
Jeho oběť
Jde prázdnou ulicí a zpod kápě mu unikají temné vlasy, které se jak kalné potůčky černého bahna plazí po umrle bílém obličeji. Je černá noc bez měsíce. Podpatky jeho těžkých, okovaných bot monotónně vyrážejí do mokré dlažby pomalý rytmus písně, kterou zná jen on. Kdyby teď byli na ulici lidé,
všechny by sevřel ocelový kruh strachu z toho záhadného cizince.
Nesměle, nesměle vás žádám...prosím
Moje povídka vyjde v pátek.
P. S. SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry promiňte SORRY sorry
Zvracím
Zvracím
V proudu páchnoucích zvratků
se chci zbavit hnusu
odporná pálivá vroucí kyselina
O sedlákovi-/interaktivní dílo/ rozhodněte sami o jeho osudu....
Když začal nový rok
dnu přibyl další krok
Jel mladý sedlák bílým polem
jel kolem světa vezen volem.
Agrese /deprese/
Rvu trsy trávy
škubám vlasy do krve
rvavě trhám seschlé hadry
píšu ryju do papíru
Dolů, dolů, dolů:-((((((
Dolů
Držím se horkého řetězu
vede mě dolů
stěny odírají záda
Abstinenční příznaky
Aktuální situace
Svíjím se v palbě emocí
lesknoucí se porcelánový kůň
stávám se tenkou roztřesenou nití
S Tebou a bez Tebe
Pořád se bojím že jsi jenom snem
stále se chci ujišťovat že jím nejsi
však když jsi pryč a nemůžu Tě vidět
když nemůžu Tě hladit
Děkuji
Kdo jsi.
Ty který jsi mi dal tohle štěstí
Komu mám děkovat.
Děkuji tedy každému koho potkám
Had a myš
Had a myš
Do myší díry leze had
a leze rychle vždyť má hlad
Myška malá ustrašená
Slohové svičení
"Dekadentně"
Prší. Kapky studeného deště se v kamikadze rozprskávají o mokrý chodník, po kterém již tečou v slzách jejich starší sestry. Léty znavený plesnivý dům vydávil v doprovodu zatuchlého smradu mladou naivní ženu oblečenou v černém. Chvíli stála a potom si uvědomila, že se jí do něžných sametových očí zabodly proudy mrtvolně chladné vody, které ji srážely na kolena.
Úvaha o degeneraci /psáno před rokem/
Ano, ano, je to tady totální degenerace, mého kdysi alespoň trochu výkonného mozku, je završena. No nic, přivodil jsem si to sám, takže
nemusím nic nikomu vyčítat. Stojím na křižovatce a mám se rozhodnout, kam mám odbočit. Problém je, že nemám blinkr.
Opilec, opilec a zase opilec
Hodina se táhne
jak oplicův dech
těžká je a prahne
prahne po lidech
Cesta do Itálie- 1.díl
Cesta do Itálie
Je tomu už více než 12 hodin, co jsme vyjeli. Náš tým obsadil zadní část korábu.
Po všeobecně "vtipných" úvodech a vítáních, což nám vydrželo přes 20Km, jsme se všichni naladili na trochu tišší večerní režim.
Já a Semík jsme začali složitě rozebírat včerejší a předvčerejší chatové hodiny na internetu.
Marnost
Jsi louka rozkvetlá polní travou
a já jen brouk co jde za potravou
Jsi křehká květina v rose ranní
a já ten brouk už po snídani.
Ustrnutí
Zkamenělý vítr údolím vane
nikdo už nečeká co se stane
všude jen ticho ztuhlý strach
země se mění v černý prach.