Vzpomínka
Kamarádka přivezla zdaleka děti, mlčenlivého manžela, svoji hlučnou přítomnost a vzkaz.
“Potkala jsem ho pětadvacátýho na mši. Je nemocnej, skoro umřel. Mám pro tebe jeho telefon.
Veršovánka
Jsem sedmilhářka.
Když se ráno probudím,
řeknu DOBRÉ ráno.
Když se zeptáš, máš mě vůbec ráda,
Teď
procházím cestou stokrát nepoznanou
slyším ticho valící se ze všech stran
nepláču
ale smutno mi je
Noční
Čekám, až bude ráno. Většina pacientů ještě spí. Paní S. se vzbudila zase přesně ve tři hodiny a sprostě na mně vymáhala cigarety.
Ach jo
včera jsem zůstala
s jiným
abych na tebe zapomněla
aspoň na chvíli
Setkání
Želvička Eliška se pomalu kulila po tmavé cestě. Měla za sebou těžký den, potřebovala by odpočívat, ale věděla, že když by se zastavila, únava by ji natolik otupila, že už by nemohla udělat ani o krok víc. A tak šla pořád dál. Nešlo se jí lehko.
Sbohem
Máš mě
ve své náruči.
A přesto ti unikám.
Tak rád bys věděl kam.
Na dobrou noc
Přijď do mého spánku
a vlasy mi zapleť do copánků
houpej mě na vlnách svých řek a moří
ať moje srdce jednou láskou shoří.