Písmák Şeu
don Şeu zplodil havrana
s očima mihule
zreklamy na ptačí perutě
nápady pro pátou kolonu v řeči zvířat
samopal
přišelskoro poslepupřinesl další gorilytak surově za uši pochytanéa hodil je na zem. toráno začal holocénsoukmenovci obsadili sluncevstal jsem jen samá legracenechal se zachytit tou nejtěžší drezínoua sunul se vstříc něčemu krásnému. nebyl čas rukovatk flusbrokovým praporůmvyrůstat jeden ze sta pod výhružkou nocia trochu stranou vlastního výskytu nebyl čas
děkovat a přicházet tím o samopal dva týdny do napadení v nejasné předtuše konce utrpení
. až někdy příštěv trapnosti středu městapůjdu jen samý leukoplastrozkýchat sochy podél mostupod mými plivancirozkvetou drtiny.
akvarijní filtry
dnes navečer servírují salám
jen brokovnici daleko od našich hlav
tváříme se narůžověle v nekončícím dotyku
želírovače
dálniční vězeň
ten hlas zešílel
až po minutě pláče
selátka z jedné strany vykrmená
vrátila úsměv jak modrý popel
návrat z legality
stojíme si v lebce na povrchu blahosklonné nadějekterá se táhnejako zánět střev aby kamení odrostlé našim voliérámuž nebylo na dotekoblázkově přítulnéaž se klec přezrníkrystalem ušního mazuz vaječných přebytků vyvstane ocel
. poté se znovu sletíme poslepuústa co klovnutí skloní se do střepů za každým rohemnávrat je umožněn za každým slovem výkřik pávatáhle po větru
Myslim že se známe z doby ne
myslim že se známe z doby předkyčelní protézy visívaly ze stropuv červěně zbarvené scéně násilného mrdua jakoby na povel všechna zvěřtak hluboce skloněná pod mou sochouse hlasitě vysmála tvému obličeji od sazímyslim že se známe z doby polaskavá policie slunce nakreslí si na kapotu jeřábutripl pobřeží vůně sebevražd všude kolema do rytmu rachotu sežehnuté kraksnyněkdo zběsile zatančí s hrncem máselné močiaž mu povisy kůže mlasknou o zemmyslim že se známe z doby vmá děkovná řeč je tentokrát přesycenamódním slovem žabinec stačí ráno vstátukázat ptáka z okna a místo házení šutrůnechat je naslouchat protože čas od časuje dobré směrovat
jejich pozornost
k nebi.
# 2 & 35 fatal loss
iii
existují i takové věci
stavující se za lidskou paní
potěšit předat květiny naruby
s.w.p.
ve své verzi všehopočátku
neplodní a růžoví motorizovaní spoileři
setřásají kolonie krystalů
do mělkých koutů skafandru
čekal bych/trochu více šikany
bludný halucinogen
paralyzoval všechny ty milé tváře
které se obětovaly prašivé fikci
totiž oné obrovské svobodě
72 godin probi
rozmístěné podél horizontu
bóje tvaru vybuchujících dětí vznešené
jako kýbl kachniček ve tvé pavoučí ruce
vzňaly dírou po kopanci
auto da f.
jako za špatných zbyla po mně
helma v pádu
opticky nadnášena řetězovou mlhou tříštila se o sklo
skoro jako bych opouštěl svět svého pokoření ale neotáčel se
Pole nadbytku
ranní bouře
ležení ještě o pár hodin déle
okraje zasypány popelem
a dno úrody
svítání nad bramborářskou oblastí
třetí den v důchodu
zima jen projít
čerstvým piliništěm kamkoliv
k ránu blíže noci
auto-da-fe song
na kolik povzdechů lze zatnout se v pěst
hřmět hurá v souzvuku o sebe třených nozder
když vzduch již zčásti zgumověl.
vařená slova
golden road (not golden)
a možná se ti stalo něco podobného
chřadnutí obličejezáškuby paciček
jaká to trhaná touha
žít
kdosi
kdosi
březí
tři roky chůze od konce, tak našňořen
tančí s pytlem peří
takže
takže ehm, ano. lidé všehosvětakazatelé lepších stavůzčásti započati v přístavních videopůjčovnách za plentounic jiného jsem od vás vlastně nečekalstřídáte se po pětičlenných skupinkách tlačíte do zdi tím nejmasitějším z vásukazujete řeku a jsou to stromy
ale já vás pohostím močínež dopadnu obličejem do hlínymočíprotože pocházím z prostředí mléčných hlav, při dotyku šutru vodnatě znějícíchpocházímtak jako pojde každý z vás
ehm, anověřiči v něco neholeného na obloze vyznavačstvo anální liturgietolik známek života jsem ve vás ani nehledal mluvíte o čemsi krásném dírou ve zdihladíte drůbež a jsou to členovci jenomže to hlízné z vásuž dávno odsál kristepán
ale já vám předám tuberu než dopadnu -tím co zbylo z obličeje- do hlíny předám protože není stropů, podlah, stěn jen být je
balóny
tak hluboko zahrabaná naděje, že nikdo nic nepoznámladší než strom u cesty k všemohoucímu kůlem hlava skoro u tratia v tom záchvatu tralala než plesnivina otočí naruby tkáňjiž nepevnoubudeš jako já vidět všude na nebi balónya ta nádhera se ti rozplizne na jazykubudeš jako jižani velcí, vyžraní rozpadat se hlukemvyšlapávat cestu k zahrabaninám po prasečí squarenějakej smích, nějaký hurá a taky pár plivancůco nemohou věčně míjetpasivní cílejako já počítat dny do zastřelenísedět vzadu, napřahovat ke kopanciale noha vrostlá do pažitu jako symbol zrezivění trochu do dřevěnatrochu hurvajzovauž brzo někdy v onom roce ti to dojde při pohledu na mrtvolu ve výdejně hlínya kolem žádný stromy na který bys pověsil tu svouuž letospohladíš se v zrcadle vyndáš něco z kapsy upustíš /desetitisíce se rozkutálí po kartonové podlaze/hlavu ztěžka vykloníšabudeš jako jáletětv jednom z těch balónů.
nový smlouvy
přilejzalo to každoročně odněkud
surčitou neuspořádaností v obličeji
pokaždé starší a nemocnější
jakoby nedbale nechávalo shluk špíny za sebou
(fuck you, die) a zlý pryč
Ztratil jsem zvířata, všechna do jednoho
pohlédl do díry
avoni tam ležely
s vykuchanými bříšky
už jedou válce
(v kovo maj nový emgetonky)
tu krev vám nedám, doktorko
rozložila by se na vzduchu, snědli by jí bubáci
čekám na ráno, to už maj přijet ty válce. já osobně jim
Slavnostní otevření žil
dříve jsemdošel ke až zdi, z dráhy se vychýlil
ke zdi s nápisem bosna je srpska
jejich nákladový prostory
přeplněný
Pod zelenou hvězdou
vrhlo dítě do pytlíku
amatka ten sáček zvratek hodila na zem
teď, když je jiná doba
jiná
Uvnitř toho (všeho)
oranžová zahrada kvetla svítiplynem, kožní infekcí
rypáky s gumovými maskami - stále ještě spokojené chro, chro
zatím bez plavek
hubený pán nechtěl polévku z kostí hitlera
Ice age
zuřilo jaro, zuřilo léto.
nikdy se nenakupilo tolik zítřků
kryšp mučen v práci, kryšp mučen v hospodě
krásná ižněga půl léta pod hlínou
Recyklovaná prázdnota
píšu tenhle dopis
abych zamaskoval tu prázdnotu
co se dere do oken
sem šťastnej ve svý době, ba co víc
Podél řeky
podél řeky, písečný s kousky skla
je tomu pár let co jsem vyryl klacíkem, že ne
a to bylo naposled, kdy jsem se podepsal
svým pravým jménem
Crap
sestry milosrdenství tančí
na skupinové terapii
v očích se zračí
že nelžou, nemoc pokročila
Nemůžu si vzpomenout
nemůžu si vzpomenout na slepice bez peří
na ztracenýstokoruny
z papíru jak hajzlpapír
na smaragdy ze síry, rozpuštěný v očních kapkách
Páchne to tu nadějemi
zapamatujme si světlo, ustrašené hlasy, trhavé pohyby nozder
obličejové fleky na druhé straně břehu
jo, ty zarudlý opuchliny na horním toku
jejich paroplavba zde končí
August
zalezlo slunce
co je vlastně komu po tom
stejně celej den svítilo tak nějak
divně,
Zápisky
Stačí se špatně pohnout,
a budou střílet.
Je třetího září
vybíhám ze dveří
Caution
zdrávas marie, slunce je průsvitné, je třetího od konce
stará matrona, mršinu dnes svoji zmerčila, teď nedýchá, žvýká ji, v uších jí hučí
amrtvola mlčí
její kosti se snadno lámou
Ušatá voda
plýtvat dechem
je mráz pařezy hubené
tlučený sníh cech plechových oken
vagace zpočátku kvapem
Trochu nám narostl
Trochu nám narostl
na zádech vedle hrbu
nezhoubnýnádor
ve tvaru madagaskaru
Šaty z šašků
prvnínočníautobus zmizel v zatáčce
zamrzlépopelníky na kulečníkových stolech
si rozebrali zloději a vyděrači
ve jménu jiljího
2004
čistou mršinu jetřeba odtáhnout,
pakpodat sklenku s benzolem
z motoru
sklopit uši do pravého úhlu,
Souhvězdí
Souhvězdí severní oblohy
roztáhlo křídla
ze zlatých mincí
ulice prázdné však bez lidí
L.N.K.Č.Ž.N.
Letos na letišti přistane letadlo
z kokpitu vykoukne pes
s hlavou vodnatou
hloupý pes s nášivkou
Jít jinam
Ve dnech, kdy cenzorutahuje otěže
v ulicích slunce se válí a zabíjí
zdá se, že vyletíš z kůže a udeříš
. do tváře
Mrkvová zahrada
takhle zůstaň
potřes si rukou s dobytkem
za městem
leží ten lán světa kraj
Stolice v krvi
dráty mi čouhají z nosních dírek
zoufalý pohledokno ven skrzevá
taktedy začíná bezva fajn nový den
ve čtyři nula šest lomeno jedna dva
Snaha undergroundu presadiť sa za každú cenu
Bolí hlava bolí
ale jinak dobrý
ztlum ten zvuk - jak parní válec když projíždí Berlínem zní to
zakřič hurá - zítra pošli do rádia svoji novou píseň, Víťo
(Medvídek Sněhůlek) on the road to Ohio
To je takový
úděl dětských hrdinů
nohama napřed
do sutin
V loděnici
vtemné ulici
za židovským hřbitovem
skončil jsem na slovanech
pod věží
Tak co je!
Hoblík a dráty, já řídím svůj cirkus
řítím se do stoky, samozřejmě s lopatou
vadí to někomu. starej se vo sebe
stejně to začalo, dřív než to skončilo
Quilapayun
I. Irelevantní denunciace
Hostec měl v jedněch sorbenech
losos á la treska
sokrates si s plísní tykal
Krmivec
hubený pán vrací polévku
zase zpátky do hrnce
víc než nikdo není žádoucí
klonovaná opice